Snědl jsi mi múzu

5. června 2017 v 18:28 | Amazonka |  kde skončí vše
Starý věci.

Chci utéct pryč, pryč ze světa do jinýho světa, kde bychom třeba mohli být my dva spolu, aniž bychom museli řešit nějaký moje pojebaný komplexy. Byla bych tak krásná, jako ty a to bych pak uvěřila, že mě možná můžeš mít rád. Stejně tak rád, jako já mám ráda východ slunce, alkohol, stejně jako já mám ráda tvoje krásný tělo, ale nikdy snad ne tak, jako já miluju tvou duši. Děsně nadpozemskej pocit, topit se v melancholii.

Já se prostě nedokážu mít ráda. Nejde to. Proč by mě kdy kdo tvořil? Proč by Bůh tvořil sebevrahy, když je nemá rád?

Jsem jeden velkej omyl.

 

Já prostě chci

1. června 2017 v 18:04 | Amazonka
aby mě měl někdo rád.

Tak já už nevím

30. května 2017 v 21:02 | Amazonka |  kde skončí vše
Moje tělo je neuvěřitelně prázdný. Žádná píseň už mi nelichotí tak, jako dřív. To je asi špatný. Ale rozhodně nejsem v depresi. To bývá všechno strašně emocionálně přeplněný a tak. Teď je to asi jenom zoufale zmatený. Ale fakt strašně.

Vůbec nevím, co sem píšu za hovadiny, tady mě to taky upřímně moc nebere, ale vždycky doufám, že v sobě vyvolám alespoň nějakou náladu. Protože prostě potřebuju něco cítit.


 


Stagnace

26. května 2017 v 18:58 | Amazonka |  kde skončí vše
Prostě to kurva bolí.
Proč ten cit k tobě vždycky bolí víc než u kohokoliv jinýho?
Já tě mám opravdu ráda


Tobě znovu

25. května 2017 v 22:37 | Amazonka |  kde skončí vše
Lidé se prostě pletou. Já se třeba pletu a to ani nemusím být potencionálně člověk.

Můj milý,
takhle já končím den. Po dlouhé době pro tebe vyrábím vodopád. Doufám, že si nezapoměl na mě, tu divnou holku co tráví večery pláčem nad tvou veškerou existencí.

Můj blog je tvůj zasranej oltář. Amen.

Jestli tohle není láska tak já už vážně nevím. Vždycky jsem si přála někoho, kdo by mě milovak tak, jako já miluju tebe. Ta bolest je mým svědkem. Můj vztah k tobě je jedno velký sebepoškozování.

Proč to prostě nemůže bejt tak, jak to chci já?

Tvoje holka si určitě dokáže najít někoho jinýho.
Já ne.
Je mi jedno, co si bude myslet.
Ublížím komukoliv.
I sobě.
A to klidně jen za jeden den s tebou.

Déjà vu

23. května 2017 v 17:23 | Amazonka |  kde skončí vše
Dobře, s osobou C možná ještě není tak úplně konec... Jo, vím, že jsem říkala, že už do něj nejsem zamilovaná a takový podobný kedy. Eman mě třeba už vůbec nezajímá. Bože. Možná je dobře, že si moje články nikdo moc nečte. Je to prostě asi těžký, nepsat o těhle kravinkách. Spíš určitě. Kurva těžký.

No prostě na něj zase hrozně moc myslím, mluvili jsme spolu, já ze sebe zase nemohla dostat normální větu, a tak. Přestat na něj zírat se zdá jako neuvěřitelně těžký úkol. Já tohle prostě nezvládám. Promiň jeho holko. Vím, že jste spolu hrozně šťastní a blablabla. Ale nevěřím tomu, že ho někdo může mít radši jak já.

Poslední dobou píšu jenom o svých zamilovanostech a nezamilovanostech. Nebo jsem to možná dělala vždycky. Ale já prostě nevím, asi na nic jinýho nemyslím.

Žádný umění, žádná kreativita, žádný přemýšlení nad slovama, prostě si jenom tak srovnávám myšlenky.
Promiňte.

Kam dál

Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.