Stesk je silná emoce

Úterý v 17:42 | Amazonka |  kde skončí vše
...a to by bylo asi tak všechno.

Já už asi nechci žít.
 

Nad kontrolou

23. července 2017 v 9:52 | Amazonka |  kde skončí vše
Dnes jsem pohřbila játra a plíce. Je mi to jedno.
Já jen, že mi na tobě fakt hodně záleží a je mi to líto, mrzí mě to, že jsem taková píča a kazím život tobě i všem okolo.

Promiskuita je svým způsobem neskutečně umělecká vlastnost či schopnost. Jenomže od svých obětí očekává většinou chladné přijmutí. Nebo možná spíš velice vášnivé přijmutí a chladný, ledový posun dál. To já neumím. Když jsem se stala obětí tvé promiskuity, vášnivě jsem tě přijmula a ty ve mně přetrváváš až do této chvíle. Kousek tebe ve mně bude nejspíš už napořád. Stejně jako všechny ty osoby s písmenkem. Jenomže u tebe se všechno událo tak rychle, že jsem ti písmenko ani nestačila dát.

Je prostě hnusný dávat někomu naděje a pak ho poslat do prdele. Takže asi nebudu já jediná, kdo to podělal. I když obojí je tak docela moje vina.

Přála bych si, aby tu byl způsob, jak ti to říct, aniž bych skončila jako všechny přede mnou. Jenomže ten asi neexistuje.
Zvlášt teď, když mě asi nenávidíš.


Světy

27. června 2017 v 23:42 | Amazonka |  kde skončí vše
Čím více do sebe dostávám ty jedovatý látky, ty látky otrávený veškerou náctiletou beznadějí a zoufalostí, tím více mi uniká obsah mého pozemského těla. Jako bych ze sebe vypíjela veškerý pocity. Už mi jich moc nezbývá. Taky lidi teď se mnou mají spoustu špatných zkušeností. Ale asi jsem pro sebe stejně nejdůležitější jen já sama. Mou duši si podmanil narcismus.

Slzy mi prostě došly. To ještě neznamená, že se mám dobře.
 


Snědl jsi mi múzu

5. června 2017 v 18:28 | Amazonka |  kde skončí vše
Starý věci.

Chci utéct pryč, pryč ze světa do jinýho světa, kde bychom třeba mohli být my dva spolu, aniž bychom museli řešit nějaký moje pojebaný komplexy. Byla bych tak krásná, jako ty a to bych pak uvěřila, že mě možná můžeš mít rád. Stejně tak rád, jako já mám ráda východ slunce, alkohol, stejně jako já mám ráda tvoje krásný tělo, ale nikdy snad ne tak, jako já miluju tvou duši. Děsně nadpozemskej pocit, topit se v melancholii.

Já se prostě nedokážu mít ráda. Nejde to. Proč by mě kdy kdo tvořil? Proč by Bůh tvořil sebevrahy, když je nemá rád?

Jsem jeden velkej omyl.


Já prostě chci

1. června 2017 v 18:04 | Amazonka
aby mě měl někdo rád.

Tak já už nevím

30. května 2017 v 21:02 | Amazonka |  kde skončí vše
Moje tělo je neuvěřitelně prázdný. Žádná píseň už mi nelichotí tak, jako dřív. To je asi špatný. Ale rozhodně nejsem v depresi. To bývá všechno strašně emocionálně přeplněný a tak. Teď je to asi jenom zoufale zmatený. Ale fakt strašně.

Vůbec nevím, co sem píšu za hovadiny, tady mě to taky upřímně moc nebere, ale vždycky doufám, že v sobě vyvolám alespoň nějakou náladu. Protože prostě potřebuju něco cítit.



Kam dál

Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.