jak tohle skončí?

26. června 2018 v 21:59 | Amazonka
jsou dvě možnosti
buď hodně dobře
nebo hodně špatně
možná že bych se ke svému činu konečně odhodlala?

tak kdyžtak asi někdy na podzim
by to bylo fajn
zvládneš to Amazonko
musíš
musíš
musíš
musíš
musíš
MUSÍŠ

teď se prostě rozhodne o tom, jestli to máš udělat
 

V mojí kůži

16. června 2018 v 21:40 | Amazonka |  kde skončí vše
Nevím, jestli je to mým věkem nebo celkově mnou, že mám tak namrdáno v hlavě.
Nevím, proč mám v největším zmatku vždy potřebu napsat o tom sem.
Nevím, proč nikdy nevím, jak mám popsat svojí hlavovou namrdanost.
Takže si dáme zase systém mých zamilovaností označených A-E plus osoba bez písmenka?
Jasně že dáme.

Takže. Osoba A byla za poslední dobu asi nejhlavnější rolí děje, který se odehrává v mé hlavě. Možná ale mezi náma jde jenom o sex. Možná že i něco víc. Jenomže jestli si to každý z nás vykládá jinak, bude podle mě spíš on tím, kdo bude cítit to ono "víc." A já nechci bejt za píču zase. Ale budu pokračovat. Tohle prostě nějak dopadne. A pak snad budu vědět, co mám o našem vztahu povědět.

Na osobu B se neskutečně těším. Jsme super kámoši, jen se moc nevídáme, což mě mrzí. Rozumíme si, vážím si ho.

Osoba C mi ale stále po skoro třech letech neopouští mysl. Je to spíš můj "bůh," což zní asi vtipně a zvláštně, ale já si nedokážu pomoct. Když na něj myslím, mám chuť básnit. Je to strašně krásnej člověk a o jeho pohledu jsem už napsala tolik slov... Stále si pamatuju všechny naše rozhovory. Protože jich bylo dost málo. On je možná ve skutečnosti úplně jinej, než jakýho jsem si ho ve svý pošahaný hlavě vytvořila. Ale mně je to prostě jedno a fuk a u prdele... Ty city byly nebo možná ještě jsou sakra skutečný.

Osoba D není vůbec podstatná.


Osoba E mě trochu zklamala, každopádně náš vztah skončil snad úplně kompletně. Občas si napíšeme, ale neviděli jsme se tady ze všech osob nejdéle. Mrzí mě to? Jo, mrzí. Měla jsem ho opravdu ráda. Chybí mi prostě ty časy.

S osobou bez písmenka se známe zhruba rok, mám ho ráda, jen mi plete hlavu a to se mi moc nelíbí. Občas mám vážně nenávistný chvilky vůči této osobě. Obviňuju ho pro sebe jako lháře a podobný... Ale ve skutečnosti jsem prostě chtěla, aby si všímal jenom mě a to se nedělo. Všímal si mě. Možná i jako jedný z nejvíc těch všech. A pokaždý pak na mě zapomněl! Líbal se s jinejma přede mnou a tak. Nikdy jsme spolu nechodili, máme jen takový zvláštní typ kamarádství, který on má úplně promakaný, ale já tuhle hru furt nějak hrát neumím.

už to nedávám

12. června 2018 v 18:47 | Amazonka |  kde skončí vše
Proč mi vždycky trvá tak strašně dlouho, než mi to všechno dojde.
Vsadím se, že za pár měsíců budu tohle období svýho života považovat za nějšťastnější v životě.
Jenomže teď to tak prostě úplně necítím.
Vůbec si osobou A nejsem jistá.
Ve svý hlavě pořád skládám střípky osoby C a stále mi to dělá dobře a zároveň mě to tak ničí.

I když nikdy nebudeme spolu
v mém srdci budeš mít navždycky speciální místo
a já nikdy nepřestanu doufat, že se snad jednou naplní...
 


to bych to nebyla já, abych se neozvala, když mám problémky s klukama

24. května 2018 v 1:46 | Amazonka |  kde skončí vše
Jsem teď smutná mnohem méně často než dříve, ale přesto jsem smutná právě teď. Jako obvykle je to přesně ten důvod, proč hledám útěchu na své bílé, čisté, nevinné a ničím (kromě mých občasných mental breakdownů a veškerých slabších emocionálních chvil) neposkvrněné stránce. Takže i když tenhle blog dávno nikdo nečte od tý doby, co jsem já přestala číst ty ostatní, zdravím kohokoliv, kdo se z nějakého důvodu ocitl uprostřed těchto slov.

Amazonka z nějakého důvodu strašně dospěla. Nebo takhle... Změnila jsem se spolu s věkem. Ale chovám se jako ještě větší píča, než dřív. Povedlo se mi tak trochu vylézt z tý svý podělaný skořápky a trochu se otevřít světu. Připadám si strašně nahá a ohrožená, ale nedokážu své jednání vůbec kontrolovat. Nikdy jsem se nedokázala přetvařovat nebo se k něčemu donutit. Nekontrolovatelně se stále otvírám víc a víc a mám strašně neblahý tušení, že to špatně dopadne.

V tý mojí malý hře, kterou si tady hraju já se sebou, slovama a internetem teď právě hraje hlavní roli osoba A, následovaná osobou C a malou roličku sehrává i osoba stále bez písmenka.

ve zkratce:
osoba A = fyzický kontakt, citové pouto (jsme si teď prostě poslední dobou fakt hodně blízcí ale z nějakýho důvodu je mi fakt hrozně nepříjemný o tom psát)

osoba C = už 32 měsíců žádný fyzický kontakt, zkurvený citový pouto trvající zkurvených 33 měsíců

osoba stále bez písmenka - ??? (S touhle osobou je to tak strašně zvláštní a to je asi tak ten důvod, proč nemá písmenko. Každopadně nemůžu úplně popřít, že jsem k němu někdy něco cítila, ale ty hlubší city jsou už nejspíš pryč, i když mám v jeho přítomnosti furt ten zvláštní pocit. K fyzickému kontaktu dochází když zrovna on chce, nebo spíš docházelo, teď už bych se asi úplně nenechala, protože by to ranilo osobu A. Měl mě asi tak půl roku omotanou totálně kolem prstu a choval se ke mně občas jak k totálnímu hovnu. Ale on tenhle podivný vztah, co udržuje se mnou, udržuje se spoustou lidí. Přede mnou. A pak mě chce hrozně objímat a tak všechno, říká mi sladký řečičky, pak se zas chová jakože se skoro neznáme... Je fakt těžký ho odhadnout a nevyznám se v něm vůbec a taky nechápu proč o něm píšu už tak dlouho když jsem chtěla psát úplně o něčem jiným ale whatever.)

Jde prostě o to, že fyzický kontakt s jakoukoliv jinou osobou než osobou A by osobu A teď asi fakt dost ranil. Už jen z toho důvodu, že tahle situace kdysi dávno nastala (ne se mnou teda) a je z toho drama až doteď. Já teď z toho vycházím jako nejvíc čistej člověk, i když moje mysl je prý zkažená. To ale ještě nikdo neví.

Jenomže citovýho pouta se prostě nelze jenom tak zříct. A kvůli osobě C stále po těch letech pláču a furt mi z něj neskutečným způsobem jebe. Já už ho mám prostě jako náboženství a vůbec netuším co s tím mám dělat. Nedokážu ty představy a myšlenky na něj a imaginární scénaře vyhnat ze svý hloupý hlavy. Těžko říct, jestli je to vůbec nějakej problém, protože šance, že bych se s osobou C dostala do nějakého bližšího kontaktu třeba jen na chvíli je fakt dost malá. Ale přijdu si fakt neskutečně blbě.

Já už nevím co k tomu dodat.

jiný myšlenky

26. dubna 2018 v 22:58 | Amazonka
odešlo ze mě všechno smutný a veselý a já nemám o čem psát
.
.
to bylo všechno
.
ne, vlastně v mým životě se teď děje něco fakt zvláštního
a buď to skončí moc dobře, nebo už asi vážně skončím já, mrtvá
můžu minimálně říct, že jsem se konečně alespoň na nějaké období vymanila ze stereotypu mých dní a hlavně mých toxických myšlenek, které pro mě byly jako jed
doteď se od nich sice necítím kompletně v bezpečí
ale už vím, že je šance na to, abych se jich úplně zbavila
a aby mi už mé toxické myšlenky daly na dobro pokoj
aby se mi každou minutu neobjevovala jeho tvář v hlavě
abych se nechtěla při pohledu na něj zabít
a tak dále
jen mě teď děsí jiná myšlenka
a sice
dokážu někoho jinýho v mým životě milovat tak jako tebe?
možná se dokážu zamilovat do někoho jiného
vlastně určitě
jenomže mám takový neblahý tušení
že on by mohl říct jedno slovo a já bych to všechno zahodila jen abych si splnila svůj skoro tříletej sen
ale důležitý pro mě je
že se necítím tak zbytečně jako celej svůj život
ale stejně mám strach ze všeho kolem sebe
a z toho strachu bych se zabít dokázala
vím, že mám na to, abych se v nějakých větších nesnázích zabila
musím jen dávat pozor
být nesmírně opatrná
a neveřit lidem vůbec nic

možná někdy v budoucnu

27. března 2018 v 17:49 | píča
já tě teď prostě celou svou duší i tělem potřebuju
vím, že jsme byli stvořeni jeden pro druhýho
.
.
.
a netuším už, jakejma slovama to vyjádřit
miluju jednoduše tebe a jenom tebe!
miluju nás dva spolu v mý hlavě
i když mě ta představa kompletně zničila
nedokážu teď nic a nikdy se nic nezlepší
pokud se to všechno nenaplní
.
.
.
protože tyhle představy mě provází už 31 měsíců
a to je kurva dlouho
a nejspíš to ani nikdy neskončí

Kam dál

Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.