Květen 2015

Óda na černou barvu

30. května 2015 v 20:30 | Amazonka |  co si myslím
Už podle vzhledu mého blogu byste mohli usoudit, jaká to barva asi tak bude moje nejoblíbenější. Ale zase to nemusí být žádným pravidlem, že ten, kdo má černý blog, má rád černou. Ale je to pravděpodobné. Nebo ne? Nevím, představa blogerky, co má blog směřován do tmavé barvy a pak z ní vypadne že vlastně miluje žlutou, svítivě růžovou či oranžovou, je sice zvláštní, ale svým způsobem i zajímavá. Celkem dost mě baví teoretizovat o významu oblíbených barev a tak.

Všehosměs

21. května 2015 v 17:25 | Amazonka |  kde skončí vše
I když si významem tohoto slovního spojení nejsem tak úplně jistá, musím své momentální pocity vyjádřit asi tímto: Je ve mně všehosměs. Ačkoli to zní zvláštně, divně, možná trochu perverzně a někdo by to zas mohl brát i nechutně (všechno to spolu stejně tak nějak velice, ale samozřejmě jen velice úzce souvisí), cítím se prostě tak a nijak jinak. Wow.

Hned na začátek si dovolím otravovat se školou. Bez debat budu mít nejhorší vysvědčení, jaké jsem kdy za celá svoje školní léta měla. A víte co? Mně je to jedno. Až budu mít maturitu za zadkem, budu se učit (jasně, to říkám teď, uvidíme za pár let). Ale teď mi moje známky s ničím nepomůžou ale zase na druhou stranu ani nic nezkazí, pokud teda nepropadnu. Ze čtvrtého ročníku osmiletého gymnázia vaše vysvědčení stejně nikoho zajímat nebude.

Po fyzické stránce jsem teď neuvěřitelně unavená. Nedokážu ani vstát a dojít si pro něco k jídlu (to i normálně no, jenomže v tomhle případě je viníkem únava a ne lenost). Asi bych měla zkusit chodit spát dřív, možná jíst nějaký zdravý blevajzy, pokud to pomůže, ale takhle to dál prostě a jednoduše nepůjde. V pět odpoledne se mi zavírají oči, že bych spala.

"Mě to nezajímá!"

16. května 2015 v 8:49 | Amazonka |  co si myslím
Kam se poděla originalita, lidská různorodost a svobodné vyjádření názorů? Pokouším se poukázat na to, že móda jednoho slova či věty, se vždycky postupně valí z člověka na člověka, všichni se navzájem "stíráme" těmi úžasnými výroky, nebo jak to mám nazvat. A je to fakt hodně o ničem.

Jen pro vysvětlenou: "móda jednoho slova či věty", to je to něco, co jsem si právě vymyslela a má to popisovat různé kraviny typu "tak určitě" nebo třeba "nechtěl bych". Jo, já to taky používám, jenomže né pro urážení lidí jako ostatní. Já urážím lidi originálně, vlastními výroky a něčím, co jim ještě nikdy nikdo neřekl, tudíž si proti tomu nemohli ještě vymyslet imunitu - protistěru. U většiny těhletěch větiček/slov/nevimjaktomámnazvat jde pouze o to, abyste někomu ukázali, že to, co řiká, vás absolutně nezajímá. Někdy je to třeba. Znám lidi, co mluví o takových kravinách, nebo mluví až přehnaně moc o sobě. Ti by si to jenom zasloužili. Ale pak znám lidi, co vám při každé příležitosti, co vůbec otevřete pusu, vsunou přímo pod nos, že melete kraviny a že to nikoho nezajímá. Úžasný, zatleskejte si.

Na facebooku se věta "To co mi říkáš je absolutně nezáživný, nezajímá mě to, tak s tím jdi otravovat někoho jinýho" vtělila do podoby malého ďábelského lajku, jinak psaného "(y)".

Ale dobře. Nejsem andílek a posílám to lidem, co nemám ráda a oni mi napříkíad píšou o lajčíček na nějakou stránku. S tím jděte do háje. To mě opravdu nezajímá a opravdu nemám potřebu dělat, že ano. V životě se se mnou tem člověk nebavil (a jestli ano, tak jsme si nepadli do oka), a najednou by po mně něco chtěl.

Nejvíce mě to štve na některých mých kamarádech. Ano, já ty lidi mám ráda, jenomže oni na všechno, co řeknu, odvětí nějakou strašně vtipnou poznámku, aby mi ukázali "I don't care bitch". Když je na to upozorním, jenom se smějou. Ve všem jsou fajn, jenom jim chybí ta špetka porozumění (kterou mám dokonce i já). A postupně u mě klesaj. Opravdu blízko u sebe si držím jen ty, co mi to řeknou maximálně ze srandy.

A nejhorší na tom je... Že tu vůbec nejde o to, jak někoho něco nezajímá. Ale o to, aby si člověk připadal dobře, že to někomu řekl. Potřebuje si prostě připadat co nejvíc cool. Vymyslete si něco vlastního a až pak se s váma budu bavit.

Amazonka

Úvodní článek

14. května 2015 v 17:47 | Amazonka
Osmnáctiletá INFP flegmaticko-melancholické povahy pod vlivem znamení panny, která si sama sebou není v mnoha ohledech vůbec jistá a proto má mnoho tváří, které mění podle toho, jak se jí to zrovna nejlíp hodí. Zasranej filozof maskující za ošklivou holku se špatným vkusem.

"We're going nowhere" je z písničky Shadow Moses od skupiny Bring Me The Horizon.

"Odvrácená strana měsíce" je album od Pink Floydů z roku 1973. Takovej ten trojúhelníček, však to znáte.

Veškeré obrázky ukradené z tumblr.

Tuto adresu vlastním od 13.5.2015.

E-mail - amazonkalol@seznam.cz
Budu moc ráda, když mi někdo napíše, třeba jen tak z nudy.
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.