Červen 2015

Deset věcí, které bych v tuto chvíli chtěla říct deseti různým lidem

23. června 2015 v 16:45 | Amazonka |  náhodný výplody
Za svůj život jsem i do svého mladého věku měla hodně blogů, a když říkám hodně, myslím jako doslova hodně moc. Nikdy jsem se ale nezapojila do žádného dlouhodobějšího tagu či challenge (maximálně takový ty jednorázovky). Vždycky mně to spíše bavilo číst, ale jsem si jistá, že to není nic pro mně, tudíž tohle na tomto blogu nejspíš vidíte poprvé a taky naposledy. Jen experimentuju. Zkouším nový věci nebo tak.

Zalíbila se mi totiž challenge, kterou jsem objevila na blogu blogerky Iris. Jmenuje se 10 dní a jde prostě o to, že na každý den máte nějaký téma a na to uděláte článek. Něco jako úkol. Jo, takových čelenží je celkem dost, ale toto je první, u kterého jsem si řekla, že ji prostě musím zkusit, jelikož se mi otázky celkem líbily. Ale to bych nebyla já, kdybych si pravidla trošku nepoupravila. Nebudu psát každý den, pak bych se asi zbláznila, nebudu splňovat úkoly ani postupně a jelikož jsem hroznej rebel, tak skončím, kdy budu sama chtít. Jo, chápu, že to úplně ztratí ten smysl, who cares.

fotka co s tím vůbec nesouvisí lol

Mimozemský život

14. června 2015 v 15:54 | Amazonka |  co si myslím
Člověk je podle mně nějakým způsobem předurečný k nevědomosti. Například není jisté, jestli opravdu bůh existuje, i když v něj spoustu lidí, včetně mně, věří. Není jisté, že jsme se vyvinuli z opic. Nikdo z nás to nemůže vědět. (Nebo že by bůh stvořil opice ze kterých bychom se pak vyvinuli my?! ok, dobrý, nechám svýho teoretizování o vzniku života nebo se z toho ještě vyklube něco, co nikdo nechceme.) Já si myslím, že tahle nevědomost je zdravá. Tudíž nevím, jestli bych opravdu chtěla znát odpověď. A tak se budu ptát pouze na váš názor.

Věříte na mimozemšťany?

Bůhvíproč je to jedno z mých oblíbených témat. Ne, že bych se ostatní snažila přesvědčit o mém názoru, naopak, já chápu argumenty obou stran, tudíž mi přijde neuvěřitelně zajímavá záležitost, se o takových věcech bavit.


Pláč a pláč

9. června 2015 v 22:35 | Amazonka |  přespříliš emocionální
Nevím proč jsem si pro mou dnešní depku vybrala zrovna to, co jsem si vybrala, každopádně říkám rovnou, že pokud se hodláte dozvědět důvod toho všeho, nedočkáte se. Jo, já vim, to jsem to teda vůbec nemusim psát, jojojo, shut up, musim se jenom vypsat. Nečekejte nic moc deep, nemám na nic náladu.

Už je to dvě hodiny. Dvě hodiny co jsem se z obýváku musela přesunout do pokoje, protože se mi najednou strašně chtělo brečet. A brečím do teď. Ne málo. Hodně. Ležim tu a tečy mi slzou (to nebylo schválně, napsala jsem to omylem, ale nechám to tu, je to aspoň něco, nad čim jsem se zasmála.) po krku až za triko. Neříkám to, abych vypadala zajímavě, ale fakt se divím i sama sobě kde se ta Há dvě ó ve mě vzala.. Vlastně si ani nepamatuju, jestli jsem někdy brečela víc a hlavně dýl v kuse.

Interrreessaant.

Jsem určitě červená jak rajče co právě potratilo (omluvte v tuto chvíli moje ultrabásnické skilly), mám odřenej nos, protože pořád tiše smrkám, aby to nebylo slyšet po baráku, ale moc se mi to nedaří, jelikož mám takovou tu brečící škytavku. Ty heky zní spíš jako bych tu dělala něco jinýho.Nevím proč si z toho dělám prdel, baví mě to, ale je mi fakt blbě. Fajn odreagování no.

Hlavně ten důvod. Pecka. Kdybych vám to řekla, všichni do jednoho byste se nad tím zasmáli a řekli mi, že jsem kráva a že kvůli tomu nemusím brečet. (což vím) Ale to není ten důvod, proč vám to nechci napsat. Chci hrozně moc. Ale já si zakládám na tom, abych neodhalovala to, co můžou odhalit i lidé z mého okolí. Teda tom brečení ne, to jsem řekla jenom vám, cukroušci. Bože, to bylo teplý (wtf vždyť nejsem chlap no to je jedno.) A ne, že bych třeba něco udělala nebo tak a teď nad tím fňukám. Já jsem vlastně nevinná a za nic nemůžu. (-sranda-). Ne, nejde ani o člověka z mého okolí. Je to prostě areganr kravina. Snažim se vám to tu jemně naznačit, ale nejde to. Je to ta největší píčovina v týhle dimenzi.

Jdu brečet dál.
Největší sračka co jsem kdy napsala.
Nikoho to nezajímá.
Jo vim to, nemusíte mi to psát.
Ne, nechci to po sobě číst.
Pac a pusu.
Amazonka

Velice nemístné kecání o vztazích a kozách

5. června 2015 v 22:06 | Amazonka |  kde skončí vše
Ať se snažím, jak chci, nedokážu přijít na nějaký normální důvod, proč nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Potřebovala bych to nějak vědecky podložit, stačilo by i lékařský potvrzení nebo tak. Že mám výkyvy nálad a takový věci, jakože jednou tak a potom zase jinak, to vím i bez toho (možná to je tím, že jsem to včera dostala, ale vtip je v tom, že se tak chovám i normálně), ale teď za to nemůžou moje složité procesy reagování na stejnou věc úplně jinak než před pěti minutami.

On se ke mně nejdřív chová strašně úžasně, takže mám radost. Ale pak mu nějak přeskočí. Rupne mu v bedně. Prostě totálně zmagoří. A já mám chuť brečet. Nejdřív si našel nějakou holku, nebo jak tomu vlastně říkal, byl to ten nejtrapnější pár pod sluncem, to mi věřte. Vždyť se hned druhej den rozešli. Ne, že bych jim to nepřála, ale nepřála jsem jim to. A to jsem si myslela, že v sobě už ty láskyplný pocity potačuju. Amazonka si usmyslela, že ho teď teda jako nebude mít vůbec ráda, vždyť přece vidí, jak to vypadá, když má holku, ale ne. Ty pitomý pocity zase vyhráli.

Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.