Červenec 2015

Ufňukaná píča

25. července 2015 v 1:16 | Amazonka |  přespříliš emocionální
Stále mažu a znovu píši jeden a ten samý článek, jako bych snad čekala, že se na něm něco zlepší. Jde vlastně o to, že nedokážu zformulovat to, co cítím. Když si to po sobě čtu, zní to úplně jinak, než to se mnou doopravdy je. Zní to snad kýčovitě? Jo. Stěžuju si? Jo. Zním jako malý ufňukaný kuře. I když to se realitě spíše více podobá než nepodobá. K tomu navíc jsem v tuto hodinu jaksi unavená a připadá mi, že tak nějak nic nedokážu. Nic.

V průběhu svého krátkého života jsem si povšimla, že jsem strašně slabý člověk. Po psychické a vlastně i po fyzické stránce. "Sebevědomá," čtu na papírku, který mám schovaný z osmé třídy, když jsme si ve třídě měli vzájemně napsat naše "klady". Takhle mě vidí? Je to celkem vtipné. Já si totiž tvořím jakousi tvrdou slupku. Pod kterou nikoho nepouštím. Nikdo mně nikdy neviděl, jak tady brečím do polštáře a nikdy bych to nikomu nepřiznala. Nemám ráda, když se na mně někdo dívá, když pláču. Nechci aby věděli, jaká jsem doopravdy, pod tou falešnou vrstvou, kterou jsem si vytvořila.

Teď mi to došlo. Když jsem použila to slovo. Jsem hrozně falešná.

"Když vám někdo bude stále dokola opakovat, že jste nějací, budete tomu věřit i vy samy."

Slova, která jsem kdysi dávno slyšela a teď zjistila jejich pravdivost. Nikdy jsem si nepřipadala krásná. Ani hezká. Ani pěkná. Nelíbím se sama sobě a chci se sama sobě líbit. A lidé kolem mně mi to neumožňují, jelikož furt musí komentovat můj vzhled a já jsem kráva a beru si to víc, než mám. Protože jsem slabá.

Já sama neberu vzhled člověka jako to nejvíc důležité, dokonce si dovolím říct, že na něm nezáleží. Ale pouze do jisté míry. Když o sebe někdo vyloženě nepečuje, což není dobře, taky se to na jeho zjevu projeví. Jenomže to by bylo zase do jiného článku. Ale teď mi, prosím, někdo řekněte, proč se teda kvůli tomu vždycky tak sesypu? Proč mají lidé potřebu vytvářet hnusné poznámky na vzhled ostatních lidí? Pamatuji si každou, každičkou z nich, co padla na mou osobu. Hnusný oči. Křivý zuby. Divný vlasy. Velkej nos. V reálu hnusná. Doslova, cituji. A je jich víc. Některé bych nezveřejnila ani tady na blogu. Nechápu to. Já bych tohle nikomu nikdy neřekla. Proč to ostatní říkají mně?

Proč. Proč. Proč.

Ráda bych o sobě řekla, že zaujímám jakýsi "i don't give a fuck" postoj. Jo, simuluju ho, dokud nejsem sama. Pak se všechno posere. Ležím a jsem úplně v hájzlu. Jsem kráva.

Nemůžu uvěřit, že tohle opravdu zveřejňuju. Upřímně se za tento článek stydím. Ale ať taky vidíte část z toho, jaká doopravdy jsem.
Viz název článku.
Amazonka


Spřízněné duše

15. července 2015 v 23:23 | Amazonka |  pouvažování
Sedím ve školní lavici, čmárám si na kus papíru různé obrazce a připadám si u toho mega kreativně. Pozoruji ze zadní lavice svou třídu, která celá sedí v lavicích přede mnou a přemýšlím. Snažím se všímat si detailů. Najednou cítím, že vnímám o něco více, než je u mně normálně zvykem. Jakýsi záchvěv inspirace potlačovaný faktem, že je momentálně vyučování. Neumožňuje mi ho využít stoprocentně, tím obvyklým způsobem, tak ho vkládám do všech svých smyslů a jednoduše vnímám prostor kolem sebe.

V tuto chvíli se rozrážejí dveře a do vydýchané místnosti páchnoucí po potu či jiných tělesných tekutin, které vyšli z nás, puberťáků, vchází učitel se svým typickým postojem, který v jeho hlavě zřejmě přímo čiší autoritou. Nedochází mu, že v realitě to vypadá úplně jinak, spíš k smíchu. V tuto chvíli nemám zájem o jeho obsáhlé výklady, takže jsem ráda, že pro dnešní hodinu přinesl nějaký rádoby vzdělávací film, u kterého nepozná, že nebudu poslouchat.

Jenže můj sluch, který je o pár bodů navýšen než normálně, mne neposlechl (to je mimochodem super spojení - sluch mne neposlechl), a donutil mně i můj zrak dávat pozor na to, o co se jedná. A takhle začali moje úvahy.


Devět faktů o mně

7. července 2015 v 21:57 | Amazonka |  náhodný výplody
Zdravím.
Dnes jsem se nějakým neidentifikovatelným způsobem rozhodla napsat článek. Hustý. Od začátku prázdnin se zmůžu maximálně tak na cestu do ledničky a to nikoliv kvůli hladu, ale především kvůli tomu úděsnýmu vedru, který mi poctivě ubírá sílu, energii, motivaci, smysl života, psychické vlnění(?), čakry a podobné věci.

Pokračuji v takzvané desetidenní čelenži, kterou už u druhého článku plním naprosto chaoticky a neuspořádaně. Tak jsem to plánovala a tak jsem spokojená, tak jest, amen, pravím vám.

Dneska mi nějak hrabe tak ty moje super výlevy moc neřešte a předstírejte, že to chápete, já to budu předstírat s váma.
fotka co s tim nesouvisí stejně jako minule lol

Ještě žiju

1. července 2015 v 11:45 | Amazonka |  kde skončí vše
Vzhledem k faktu, že jsem se na tenhle den nehorázně dlouhou dobu těšila a už chtěla článek začít slovem "konečně", přehodnotila jsem situaci a musím se přiznat, že současný den zas etolik neprožívám. Samozřejmě, jsem za vysvobození od mučení ve škole ráda, ale každý rok je první den prázdnin vždy jako spása světa (jo, my máme první den až od dneška, vím, že hodně z vás už od soboty).

Vysvědčení bylo nakonec ještě horší, než jsem očekávala, ale tak co. Už jednou jsem tu psala, že na konci deváté třídy vaše známky nikoho nezajímají, navíc na gymnáziu. Spíš mám obavy ze známek v dalším roce. Řekla jsem si, že se budu snažit, ale jsem si stoprocentně vědoma toho, že v září už do učení taková "žhavá" nebudu.

Já vlastně ani nevím, co bych vám chtěla říct. V mém životě se teď nic zvláštního neděje. Teď mi došlo, že vůbec nemám o čem psát. Sakra. No to je fuk, teď mám čas zase nabrat síly na myšlení, tak třeba zase vyjde nějakej normální článek.

A na závěr chci těm z vás, kteří mají rádi tvrdší styl hudby doporučit tuhle písničku, pokud jí ještě neznáte. Je celkem známá, ale já, zkušená, na ní přišla až teď. Přiznávám, že má fakt hodně debilní text (When i first saw you i knew you'd fuck like a whore?), jenomže jí nedokážu přestat poslouchat. Zkuste to.

Amazonka
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.