Srpen 2015

Jakýsi tag

25. srpna 2015 v 12:31 | Amazonka |  náhodný výplody
Zdravím.
V poslední době si moje osoba povšimla, že se docela rozmohl takzvaný "tag liebster award", nebo něco takového/podobného. Či už jeho existence byla zaznamenána i dříve? Těžko říct, já se osobně tagů zas tak často nezúčastňuji (dobře, teď jsem jeden dělala, ale who cares), nicménně byla jsem nominovaná blogerkou Kakadylou (děkuji!), na jeho splnění, tudíž nehodlám odmítnout.

Pokud jsem to pochopila správně, tag by měl procházet třemi částmi. 1. Napsat jedenáct faktů o sobě, 2. Odpovědět na otázky od blogerky, která mně nominovala a 3. Nominovat další lidi a položit jim jiných 11 otázek.

Budu rebelka a nejprve udělám polovinu třetího úkolu, tudíž bych tímto chtěla nominovat úplně všechny, kdo tohle čtou a tag ještě nedělali. Nenutím vás do jeho splnění, ale byla bych ráda, kdybyste všichni o sobě něco napsali a dále šířili poselství (lol). Ráda se dozvídám o lidech nové věci a myslím si, že každý z vás má něco, co by nám o sobě ještě mohl dále prozradit. Věřte tomu, že já budu nesmírně ráda, když někdo na moje otázky zodpoví. Takže doufám, že se někdo chytne, ať to nepíšu zbytečně.



Kuře

18. srpna 2015 v 14:58 | Amazonka |  kde skončí vše
Slavnostně oznamuji, že strašně obdivuji klidné lidi a proto těm z vás, kteří klidní jsou, bych ráda poblahopřála. Nikdy nepochopím, jak to sakra děláte a zřejmě se ani nikdy nedozvím, jaké je to stát ve vašich řadách. Dnes jsem zjistila to, co jsem si nechtěla až do současné chvíle připustit, a sice že jsem hrozná stresařka a že když se něco posere, nedokážu zůstat klidná, ani to přinejmenším alespoň předstírat. Takhle jsem si vytvořila zážitek, na který bohužel asi nikdy nezapomenu.

Spoustu lidí v mém okolí mě bere za sebevědomou, což upřímně nechápu, protože bych se tímto termínem rozhodně neoznačila. Já si totiž na tu sebevědomou holku jen hraju, je to moje slupka, kterou jsem si vytvořila, aby nikdo neviděl to malý ustrašený kuře uvnitř mně. Jsou ale situace velice podobné té dnešní, kdy svou pravou identitu nedokážu potlačit a ona vyplyne na povrch, aniž bych jí ovládala svou vůlí. Neumím zaujmout takzvaný "I don't give a fuck" postoj. Simulovat ho je sice velice snadné, ale myslet ho doopravdy už je o dost podstatnou část těžší. Neumím si říct, že už je to za mnou a že minulostí bych se neměla zaobírat. Já se tím prostě probírám dál a dál a teď už mám více dávných zážitků, se kterými jsem se ještě tak úplně nestihla smířit. Nevím, jak mám udělat, aby už mě to dál neužíralo.

A když už jde úplně do tuhého, nedokážu potlačit vůbec nic a každý vidí mně, jaká doopravdy jsem, a to vůbec není příjemný pocit. Připadám si pak taková nahá, bez mojí drsné slupky, která mně už nemá možnost chránit. A bez slupky, bez mého štítu, je pro mne všechno hrozně nebezpečné.

Nemeditujete někdo? Prý to má osvobodit mysl od starostí a nějakým způsobem zklidnit, kdy je toho potřeba. Asi to zkusím. Taky by bylo fajn cítit takový to pouto s přírodou a podobný věci. Moc tomu nerozumím. Ale má to něco společnýho s přírodou, ne? A já mám přírodu ráda, nebo spíš by bylo lépe vyjádřené, kdybych řekla, že mně velice fascinuje. Použiju magickou sílu 21.století a hned jak dopíšu článek, tak si jdu najít, jak mám správně meditovat, aby to mělo nějakej smysl a výsledek.

Jinak jsem dospěla k názoru, že desetidenní čelenž ukončím po třech splněných a jednom vynechaném dnu, jelikož zbylé úkoly mi připadali buď nezáživné, nebo jsem na ně nic nevymyslela. Možná se jimi v budoucnosti lehce inspiruji do dalších článku, ale ne v současnou chvíli, ani v dohledné době.
Amazonka

P.S. Taky nesnášíte, když vidíte, že někdo prokoukl vaší lež, ale nic na to neřekne?

Dračí srdce

7. srpna 2015 v 19:22 | Amazonka |  patetická nálada
I když se nejedná o moje první experimentování s poezií, pokud to mohu tímto termínem nazývat, je to naprostá premiéra veškeré mé tvorby, jelikož tento článek je první, ve kterém ji zveřejňuji. Nepočítame-li domácí úkoly z prvního stupně základní školy, když po mně učitelé chtěli vymyslet kratičké básničky a pak je hrdě přečíst před třídou alias publikem.

Můj mozek funguje na občasných záchvěvech inspirace. Kolem dnešní půlnoci mně začali napadat různá slova a slovní spojení, které se mi vesměs k sobě hodili a nakonec jsem asi na dvou verších doplňovala stále nové a nové nápady. Večer předtím jsem zkoumala texty Jima Morrisona. Ve výsledku s ním vlastně nemá vůbec žádnou spojitost, ale dovolím si říct, že by bez něj vlastně nevznikla. Díky Jime.

Původně to nemělo být zrýmované, poněvadž mně to při tvoření ve vyjadřování strašně omezovalo, ale nebyla jsem spokojená s tím, co z toho vzniklo. Tak jsem hledala a rýmy dopadlo to, jak to dopadlo. Sem tam mi skoro vždycky nesedí počet slabik, ale rozhodla jsem se tento detail vypustit.Teď posuďte vy. Podobnost názvu mé básně s názvem filmu je čistě náhodná.


Sedm věcí, nad kterými často přemýšlím

2. srpna 2015 v 13:26 | Amazonka |  náhodný výplody
Zdravím.
Dnešním článkem plánuji pokračovat v desetidenní čelenži. O zpracování třetího dne, tedy osm věcí, jak získat mé srdce, jsem se sice pokoušela, ale nevymyslela jsem pomalu ani tu první věc, tudíž jsem se rozhodla vzdát se a přeskočit na další článek, který mi přijde mimochodem i mnohem zajímavější.

Předem říkám, že mezi uvedené věci jsem nedávala takové ty random věci, jako je škola a tak, protože na to sice myslím hodně často, ale přiznejme si, že úroveň zajímavosti takového článku by byla nížší než dno Mariánského příkopu.

a zase fotka co s tim nesouvisí lol
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.