Zlomový bod

17. října 2015 v 12:05 | Amazonka |  pouvažování
Víte, jak se vždycky s potěšením říká, že v mladším věku si snažně přejete, abyste mohli být o spoustu let starší, dokud nedojdete do jakéhosi bodu zlomu, který má nejspíš každý nastavený trochu víc individuálně? A poté všechny okolnosti naberou úplně jiné, dokonce možná naprosto rozdílné obrátky ("zpátečku"). Hustý, teď mi došlo, že by to, co teď hodlám stvořit, šlo přiřadit k současnému tématu týdne Život pozpátku. Ale dělat to nebudu, protože takový styl článku asi do toho kolotoče cpát nebudu.

No, každopádně si myslím, že individualita se neprojeví jenom v tomhle ohledu, protože já osobně jsem prošla zatím dvěmi fázemi a uvízla ve třetí. Nebo to tak alespoň momentálně vnímám. (Kdo taky ví, co bude za deset minut, že?) A copak je to, paní učitelko, za tu záhadnou třetí fázi? Vlastně se jedná o prostřední fázi, tudíž jakýsi pomyslný, matně pomyslný či nepomyslný nebo dokonce nesmyslný střed. Nazvala bych ho jistě velice stručným a příhodným názvem "V podstatě věci spokojený s dosavadním životem avšak nesmírně zžírán představou nadcházejícího období." To bylo moje prostřední období. Pak by také samozřejmě šly varianty typu "Prostě spokojený," "Nespokojený za všech podmínek," nebo třeba "Nadržený za každé příležitosti a nemající naprostý zájem o takové kydy." Jo, dobře, to sem nepatří.




Abych to trochu rozvedla a vysvětlila... Zřejmě tak do šesté třídy jsem si přála být starší osobou, hlavně z toho důvodu, že ve většině společností, kde jsem se nacházela (kromě školy), jsem bývala vždy ta nejmladší. A strašně moc jsem to nenáviděla. Nikdo mou křehkou dušičku v malém tělíčku nikdy nebral vážně a když jsem se snažila pouze něco říct, cítila jsem se jako píča, i když jsem v té době samozřejmě taková slova nepoužívala. A rozhodně jsem nebyla ten typ roztomilého děcka, co všem starším leze do zadku a oni ho pak všude tahají s sebou a tak dále, znáte to. Bývala jsem v té době dost uzavřená a moc jsem se neprojevovala. (Protože jsem se bála, že mě starší děti sní a takový věci.) Do toho období bych se určitě už vrátit nechtěla, tudíž jsem ráda, že nastal první zlomový bod a já dosáhla o pár let staršího věku.

A teď se nacházíme kolem jedenáctého roku mého života, kdy jsem si připadala už slušně vyspělá a s nástupem do nové třídy jsem byla nesmírně spokojená. Jedná se o ten nesmyslný střed, který jsem již v úvodu nazvala "V podstatě věci spokojený s dosavadním životem avšak nesmírně zžírán představou nadcházejícího období." Když to soudím z hlediska touhy po jiném věku, samozřejmě. (O ničem jiném tenhle článek ani neni.) Zjednodušeně řečeno... I když jsem se vždy každý rok z navýšeného čísla mého věku radovala, tak mě trochu děsil fakt, že se to děje hrozně často. A jak už jsem se pokoušela naznačit, tahle fáze už je ve vší pravděpodobnosti za mnou a já jsem buď ve druhém zlomovém bodě, nebo už pár kroků za ním.

A to je přesně ta třetí fáze, ve které si člověk přeje být mladší. Osobně se mladší cítím a za mladší se i považuji, ale těžko to budu vysvětlovat okolí a už vidím, jak se na mě budou tvářit u maturity, až jim řeknu, že je mi to moc líto, ale letos ještě nechci. Všude je dělení na mladší a starší, všude. A já už jsem v tý trapný části. A připadám si tam kurva blbě. Radši bych byla s mladšími a dělala takový ty pubertální píčoviny, které už lidem v mém věku, alias velkým středoškolákům a středoškolačkám přijdou "pod jejich úroveň..."

Taky to nepochopte tak, že 16 let beru jako strašnou dospělost, co je zas pod úroveň mně. To vůbec.

Mimochodem taky se dost bojím budoucnosti, protože mám takový něpekný tušení, že po těhle čtyřech letech přijde ještě něco horšího. Achjo. Začínám nenávidět příchod každého nového dne, společně s kterým jsem blíže dalšímu zlomovému bodu.

Amazonka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Pája Pája | Web | 18. října 2015 v 12:23 | Reagovat

No fajné, já jsem asi tak za druhým zlomovým bodem. Heh, pak si snad zvykneš. No, já už teď chci být mladší, ale jsou prostě ty hnusný věkový kategorie, kdy
1 děláš píčoviny, ale nikomu to nevadí a ty si to neuvědomuješ
2 děláš blbosti, ale už si to uvědomuješ a bojíš se, abys to nepřepískla
3 chceš dělat hlouposti, ale nemůžeš protože se to "nehodí"

No asi tak....
a popsalas to pochopitelně a smysluplně...a samozřejmě hezky :D, palec nahoru!

2 zora zora | Web | 18. října 2015 v 13:54 | Reagovat

až napíšeš nějakou knihu o filozofii tak mi jednu kopii dáš se slevou že jo?

zlomových bodů ještě bude, a všechno bude nakonec v pohodě. jednou budeš zcela spokojena s tím, v jaké fázi jsi.

3 Monča Monča | Web | 18. října 2015 v 16:56 | Reagovat

Já tě chápu, měla jsem to tak dříve taky. A do teď se cítím mladší než jsem, přemýšlím, jestli si zopakovat čtvrťák, protože se na maturu ještě necítím věkově, ale snažím se každý den měnit přístup. Každý den brát jako novou příležitost pro "dospění", není dobrý se bát zítřka. Navíc si každý den uvědomuji víc a víc svůj věk a své povinnosti, ale i práva. Přijímám, že rostu a nebojím se změn a ani vyššího věku, prostě to přijmu. Chápu tě víc, než bychom obě asi čekaly, je to hezky a pochopitelně napsaný, jen se neumim dost dobře vymáčknout. A bych byla ráda, kdybys byla šťastnější a spokojenější tam, kde právě jsi. (ach, mé vyjadřovací schopnosti selhávají,neumim to přesně vysvětlit a pak to vypadá, že melu kraviny)

4 Andey Andey | Web | 18. října 2015 v 17:44 | Reagovat

Naprosto tě chápu. Já mám takové období jednou za čas, a tak mě potěší, když se dozvím, že jsem někde nejmladší. :) Užíváš si život a někdy zase ne. Je to matoucí. Ale není matoucí celý život?
Ty tvoje úvahy jsou nejlepší. :)

5 Lore Lore | Web | 18. října 2015 v 18:55 | Reagovat

Když jsem byla menší, byla jsem často se svými sestřenkami, které byly tak o 7 let starší, měla jsem je ráda, obdivovala jsem je, říkala jsem si, že určitě budu taky tak skvělá, až budu stará jako ony.
Jenže teď jsem v tom věku, o kterém jsem si myslela, že bude tak super, a nevidím moc rozdíl, nejsem na to pyšná, že už za rok budu plnoletá. Spíš se víc a víc bojím plnoletosti, která mě odsekne od toho rádoby bezstarostného žití, ačkoliv až tak bezstarostné není.
Jsem nejmladší v kolektivu, a tak bohužel vidím, jak se starosti na ně nabalují. Dospělost není taková, jakou jsem si ji vždycky představovala.

6 Karma Karma | Web | 18. října 2015 v 19:12 | Reagovat

Já už jsem "stará" (ani tolik ne, ale přijdu si tak a fakt že za rok už mi nebude náct mě dost děsí) a tak si přeju jen to, abych se mohla vrátit do dob, kdy mi bylo třináct a neměla jsem na světě vůbec žádný starosti, všechno bylo tak naivní, hezký a lehký. Ah, takovej je holt život.

7 Narween Black Narween Black | E-mail | Web | 19. října 2015 v 18:15 | Reagovat

Ja mám pocit, že som sa vzhľadovo aj duševne zasekla niekde v dvanástich (Až na to, že som tým pádom asi najsarkastickejšie a najdepresívnejšie decko na svete, nevermind) A na maturitu sa necítim. Ani na vysokú, normálny zdravý vzťah a podobné sračky... takže asi chápem čo si chcela povedať. Život je zlý. Btw, naozaj skvelý článok, asi som sa zamilovala. Napíš knihu!

8 Absolutely not Absolutely not | Web | 19. října 2015 v 21:42 | Reagovat

[7]: Souhlas, tu knihu bych si přečetla :D

9 Dariya Iczkova Dariya Iczkova | Web | 1. listopadu 2015 v 20:21 | Reagovat

pěkná mandala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.