Další nepotřebný článek v rubrice, jenž vás nezajímá

2. ledna 2016 v 23:42 | Amazonka |  kde skončí vše
The sky is falling
The sun is burning a hole into our eyes
The ground will open like an ocean
...and swallow us alive

Bolí mě myslet. Bolí mě představovat si, bolí mě vědět, že moje představy nejsou relaita (heh, další z mých překliků, který tu nechám pro potěchu vašich očí.) A tak strašně, strašně, strašně moc se mi nechce zpátky do školy, že se asi rozbrečím, což je vlastně docela slabý a možná i ubohý, ale mně je to tak nějak úplně jedno.

Všechno mi nějak začíná nedávat smysl víc a víc.

Bože můj, jestli pro něco žiju, tak je to tohle. Někdo by si mohl pomyslet, že je to snad smutný žít pro něco jako je tohle. A i když vůbec nemáte páru o tom, co tohle je, věřte mi, že tohle je záležitost skrz naskrz propíchaná vzpomínkami a emocemi s nima spojené. Možná to mýma slovama, napsanýma na týhle černý stránce zní nějak zoufale nebo tak (protože jsem zjistila, že i když se snažím něco napsat a myslím to v dobrém slova smyslu, nebo jednoduše ne tak moc zaprdle jako obvykle, většinou to pak vyzní jako pravý opak,) ale věřte mi, že tohle je záležitost velice šťastná (a ze šťastných záležitostí často vzníkají trable, ale v takové fázi to ještě není, takže nemalujme čerta na zeď.)

Kdyby za 20 minut nebyla půlnoc a já nepadala únavou na klávesnici, možná bych se snažila psát trochu kreativněji a tak celkově o kreativnějších věcech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 magthealien magthealien | Web | 3. ledna 2016 v 12:28 | Reagovat

Já si pamatuju, když projít střední byl můj cíl číslo jedna... prostě to dodělat a konečně vypadnout od toho, co tak strašně nesnáším. Když jsem udělala maturitu (na druhý pokus), byla to snad největší úleva v mém životě. Vědět, že všechny ty nervy za to nestály, že už tam nikdy nebudu muset a že všichni ti profesoři, kteří cítili sílu nade mnou, jestli mě nechají jít dál nebo ne, už mi nemůžou říct ani ň... Teď mi některé chvíle chybí, ale vím, že to není škola, jsou to lidé a zážitky s nimi.
A promiň, asi je to dost od věci.. ale měla jsem tak nějak potřebu ti to říct. No, všechno má svůj význam, třeba i ten můj pocit.

2 Háčko Háčko | Web | 4. ledna 2016 v 0:50 | Reagovat

Škola je peklo, nedivím sa ti, že sa ti tam nechce ísť. Ale akonáhle si tým prejdeš, tým to bude lepšie :)

3 E. E. | Web | 5. ledna 2016 v 15:37 | Reagovat

Představy a naše myšlenky. Každý si je v hlavě představujeme a chceme, aby byly skutečností, jenže ono to tak obvykle není.
Já si raději žádné naděje nedávám, nebo spíše myslím i na to, co může přijít a tak si říkám, že nemůžu být zklamaná. Ovšem, i tak jsem.
Avšak myšlenky a představy nedokážu zastavit, a proto se pak divím, že usnu až ve dvě ráno.

4 Amazonka Amazonka | Web | 7. ledna 2016 v 18:45 | Reagovat

[1]:

[2]: Na druhou stranu se dost bojím toho, co po škole budu dělat. Někdy mi to totiž přijde i ještě horší. Ale já to nemůžu vědět.

[3]: Mrzí mě, že si taky neumím nedávat naděje. Ale chápu tě, asi to moc v ničem nepomůže a zklamání stejně přijde. Je to naprd, vždyť se tomu vlastně pak nikdo nevyhne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.