Poslední den mého života

5. ledna 2016 v 16:27 | Amazonka |  pouvažování
Pro začátek, poslední den života člověka má jeden zásadní nedostatek. A sice, že s největší pravděpodobností člověk nejdřívě ani neví, že se jedná o jeho poslední den. (Vynecháme sebevrahy, mimo jiný jsou i další okolnosti, ale to by bylo zase na jinej článek.) Tudíž by se tahle celá záležitost lépe popisovala, kdyby se třeba o půlnoci za oknem od mýho pokoje zjevil nějakej kouzelnej mravenenčník. (Popřípadě bobr nebo pásovec. Obávám se, že poníka mi asi nepošlou, i když by to bylo bezva.) Ten by mlátil do okna tak dlouho, až bych nebyla úplně donucena mu se vztekem otevřít a on by mi pak s úsměvem oznámil, že za 24 hodin umřu.

Dobře, mohla bych říct, že bych například vyhledala člověka, po kterém celý život vášnivě hořím láskou (nebo jinými věcmi), zahleděla bych se mu do očí a vytřela mu zrak takovým vyznáním lásky, které do smrti (než k němu taky přijde mravenečník) nezažije. Jenomže, řekněme si upřímně, k čemu by tohle bylo? Kdyby přece jen došlo k té trvdě vysněné reakci, ve které by se přiznal, že mé city opětuje (wtf), bylo by pro mě mnohem těžší odejít. Zase na druhou stranu odmítnutí by mi před smrtí taky mohlo udělat trochu nevolno a to zrovna v takové chvíli asi stát nebudu.

Přijde mi, že při položení týhle zapeklitý otázky se najde vždy alespoň jeden člověk, který by si během jednoho dne splnil všechny sny, vyzkoušel všechno, co kdy vyzkoušet chtěl, popřípadě něco dokázal. No, já tedy nevím, ale ve svých posledních hodinách bych už asi nehledala způsob, jak si skočit bandžidžampink, nebo třeba nestavěla desetipatrovej domeček z karet, jenom proto, že jsem to vždycky chtěla udělat (bandžidžampink bych teda neskočila ani tak, ale domeček z karet mi vždycky spadnul už u pátýho patra...) A taky si přiznejme, že pokud někdo touží se naučit na saxofon a vydat 10, nebo dokonce i 11 alb, taky to nestihne. Takže já osobně bych sny a všechny takový záležitosti nechala na pokoji, možná bych si třeba dočetla pár posledních stránek knížky, abych věděla, jak to dopadne, nebo tak.

Další věc je jakési rozloučení. Chtěla bych, aby nějaké proběhlo, ale asi bych všechny lidi, kterým bych chtěla něco říct, nevyhledávala. Jo, zavolat na mamku do kuchyně, že jí mám ráda, na to bych se asi zmohla, ale co bych určitě udělala, kdybych měla za den umřít, by byl papír. List papíru, popsaný mým osobním rozloučením se světem, nějakými vzkazy pro určité lidi a věcmi, co bych chtěla, aby ti druzí věděli. (Ale nejspíše bych nezacházela do úplně hlubokých slohovek, přece jenom den je den a na tohle nikdo nemá čas ani náladu.)

Já bych si vlastně udělala takovej den sama pro sebe. Poslouchala bych hudbu, co mám ráda, vyšla si na chvíli do nějaký pěkný přírody, přečetla bych si svoje deníky a hlavně bych je nezapomněla všechny spálit, společně s dalšími papíry, které byli určeny výhradně pro mé oko a jenž už po smrti nebudu potřebovat. A s mými věcmi bych udělala to samé.

A možná by se hodilo navodit si nějakej krásnej nostalgickej pocit při prohlížení starejch fotek. Potřebovala bych se ujistit, že jsem alespoň zažila pár hezkejch chvilek, za který to možná i stálo. Chtěla bych umřít šťastná a klidná. (Nejsem si jistá, že by se mi to i s takovým plánem povedlo, ale přece jen je to pro mě asi nejlepší způsob, jak toho dosáhnout.) Pak ať si mě klidně odnese mravenečník, nebo třeba i ten pásovec.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 5. ledna 2016 v 17:02 | Reagovat

"Mravenečník" :-DDDDDDDDDDD
No, pekne napísané, len či by bola realita rovnaká, ja by som v posledný deň svojho života padla do hlbokej depresie, že je posledný a asi by mi (ešte viac) preplo.

2 Otherwise Otherwise | E-mail | Web | 6. ledna 2016 v 21:30 | Reagovat

Viděl bych to asi stejně... i když pořád nevím jestli bych si odpustil říct vše co  má člověk na srdci. Možná snad ten dopis, možná nic. Možná jen rozloučení s přáním na brzké shledání... možná nic.
Jinak rozhodně dojemný článek (svým způsobem).

3 Háčko Háčko | E-mail | Web | 7. ledna 2016 v 18:05 | Reagovat

Pekne napísané. Usmievala som sa nad tým.
Ten posledný deň, ktorý by si si spravila, také mám ja doma často. Keď už som doma, čo síce nebolo za posledný mesiac často, tak mám deň pre seba, okrem iného. Vždy aspoň dve hodiny denne počúvam hudbu, spomínam, a mám dojem, akoby som mala naozaj na poslednú chvíľu umrieť. Keby som vedela o svojom poslednom dni, nič by som nezmenila na svojom kolobehu života. Aj keď túžim po mnohom, ničím by som nehla.
Napadlo ma... zober si, že by ti ten mravenečník naozaj prišiel povedať, že umrieš. A ty by si skočila od niekiaľ, že by si si proste rada vyskúšala ten pád. A tým by si zomrel, čím by ťa vlastne mravenečník odrbal :D Dobre, nemám rozumné myšlienky, posledné dni mi fakt hrabe :D

4 Amazonka Amazonka | Web | 7. ledna 2016 v 18:41 | Reagovat

[1]: Možná že by to tak u mě dopadlo taky, to nedokážu posoudit. Ale je to spíš jako noční můra. Nechci umřít v depresi.

[2]: Děkuji :) Já se naopak bojím, že ani v takové... řekněme časové tísni... bych se nedokázala správně "vymáčknout." Proto bych pro usnadnění volila papír, i když je to třeba zbabělý, já bych si už poslední den na hrdinku nehrála.

[3]: Děkuji :) Teď jsem si uvědomila, že jsem vlastně taky popsala spíše to, co dělám tak nějak běžné i bez výhružek mravenečníků. (Teda až na pálení deníků a psaní rozlučných dopisů, samozřejmě.) Něco na tom bude.

Docela ti rozumím, i já jsem při psaní  tohohle článku měla takovou podivnou náladu a vznikl z toho mravenečník. A teorie o tom, že mravenečník je vlatně dost prohnanej, se mi docela líbí.

5 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 20:18 | Reagovat

Tvůj článek mě zaujal svým vtipem a racionalitou. Tak ho dávám do výběru na téma týdne :-)

6 magthealien magthealien | 9. ledna 2016 v 22:51 | Reagovat

Bylo by zajímavé, kdyby mi o mém posledním dnu řeklo nějaké zvíře... ale pomalu bych začínala litovat, že jsem ta mluvící zvířata nenašla dřív a nestihla z nich vyloudit pravdu o Narnii. Ovšem o posledním dnu máme lehce podobnou myšlenku, jsem ráda, že v tom nejsem sama :)

7 E. E. | Web | 10. ledna 2016 v 10:43 | Reagovat

Poslední den. Vůbec nevím co bych dělala, ale pokud bych teda o tom věděla, což je nepravděpodobné, tak bych napsala kus papíru na rozloučení. Upřímně nevím jestli bych měla na to jít za těmi lidmi a rozloučit se s nimi osobně, asi neměla.
Avšak mě se nic takového nestane, protože já umřu na nějakou nemoc (což člověk může taky vědět konec). A nebo pak přijde stáří.

8 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 10. ledna 2016 v 12:03 | Reagovat

Začátek dobrej, s tím mravenečníkem :-D

Přesně na to jsem myslela, že bych si šla skočit bungee jumping :-D Ale říkám si, proč si plnit několik snů za den, který by byl můj poslední? To jsem mohla stihnout už dřív, byla by to má chyba, že jsem si na to nenašla čas :-)

Já bych rozhodně napsala dopis na blog, protože ho čtou lidí, mně blízcí :-) Poslouchala svou oblíbenou hudbu a asi bych někoho poprosilam aby mě nakopl do zadku a já odletěla mezi hvězdy. :-D

Nevím, nechci myslet na to, jaký by byl můj poslední den. Jednou stejně přijde a tak, jak si budu přát, určitě vypadat nebude. Ať se stane, co se stane, doufám, že to bude stát za to:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.