Duben 2016

Interlude

29. dubna 2016 v 17:32 | Amazonka |  přespříliš emocionální
Nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu na tebe přestat myslet.
Hrabe mi z toho.
Strašně.
Kurva.
Moc.
Nikdy to neskončí.
Chci to skončit sama.
Úplně celý.
Fakt že jo.
Udělali bychom všechno. Podřezali bychom se.
Proč jen musíš bejt takovej kretén...
Říkala jsem si, jestli je tohle všechno kvůli tobě.
...teď si říkám, jestli jsem všechno to špatný, co jsem v sobě měla prostě nevměstnala do lásky k prvnímu člověku, kterýho jsem zrovna uviděla.
Protože jak jinak bych se k tobě dostala, nevím.
Nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu nedokážu normálně myslet.
A minule jsem si sice nebyla jistá, ale teď vím jistě, že pokud jsem k více lidem cítila to ono "něco víc," u tebe toho je nejvíc.
Protože.
Tolik slz.
Ran.
Kravin.
Myšlenek.
Vteřin.
...je tu prostě ve spojitosti jenom s tebou.

Texty a já v nich

17. dubna 2016 v 16:28 | Amazonka |  kde skončí vše
Poslouchám snad víc než žiju. A ani nemůžu uvěřit tomu, jak se v těch všech písních nacházím... Jsem rozkouskovaná do toho, čemu naslouchám.

Pokaždé, když k někomu začínám cítit něco více, je to víceméně pozitivní pocit. Jasně, nějaký hovna tam jsou, ale furt mi to přijde jako takový alespoň slabý ozáření světa kolem mě. Vezměme si kupříkladu znovu osobu A... Víte, já jsem si ani do něj nikdy nepřipadala zas tak strašně zamilovaná. To naše rádoby flirtování trvalo nějakej rok a půl. Alespoň já to vnímala takhle dlouho... Ten pocit, že by se to mohlo zvrtnout i v něco víc přišel před pár měsícema. Jenomže to už tu byla osoba C. Na tuhle aférku perfektně sedí úryvek z jedné z těch písní, do kterých jsem vložila kousek mne samé...

I'm sorry, love. It's not enough.
We should feel the love so painfully
It hurts right to the touch
I know it stings, I know this cuts
And I wish I could agree with you
But this love is not enough.

Prostě náš "vztah" není dost.
A po přečtení článku z 5.června 2015, který byl v podstatě jenom o něm to přímo sálá. Píšu, jak hrozně ho chci a tak, ale jakoby to nešlo ze mě... Nepřipadá mi to tak. Nikdy jsem nepotřebovala vypisovat se ze své "lásky" na nějaké hlubší úrovni než tohle. To je dost chabé.

Nevím, jestli bych svůj obdiv k osobě C označila za největší, jaký jsem kdy zažila, ale bude nejspíš nejbolestivější. Nevím proč. Možná věkem. Dlouho jsem se nezamilovala... Osobu A jsem se rozhodla nepočítat. Přece jenom, připadám si, že píšu o dost jinak. A taky stále o tom samém. Protože se potřebuju vypsat. O tom tenhle blog byl a je. A bude, doufám.

Teď mám zrovna chuť vykouřit krabičku na posezení a opít se do němoty. Ale alespoň to ve mě převažuje nad sebevražednýma myšlenkama.

Náhodnej bullshit, ale teď jako fakt

12. dubna 2016 v 18:47 | Amazonka |  kde skončí vše
10.února 2016
...myslím, že kdybys jen věděl, jak moc pro mě znamenáš, utekl bys co nejdál ode mě. Kdybys jen věděl o mých myšlenkách a představách, vyhýbal by ses mi až dokonce mýho života. Proč to, co cítím, musím cítit zrovna k tobě...

27.února 2016
Ve zkratce... Zlomek z bývalé skupiny C, osoba D a jedna nepojmenovaná osoba (která nadále nepojmenovanou zůstane) se sešli. Víte co, večer bez osoby A, B i C. Paráda, nebo ne? Nenechalas by sis přece něco takovýho zkazit! To víš že nechala. Zlomek z bývalé skupiny C mě potěšil, opravdu moc, osoba D mě překvapila a furt mě spíš tak nějak fascinuje a nepojmenovaná osoba, jenž nepojmenovanou opravdu zůstane (lol)... tak tu jsem nejspíš vyděsila. Pak jsem zjistila, že jsem docela vyvrhel. A taky jsem zjistila, že když říkám, že se mi líbí bejt za divnou, tak lžu. Ale je to pro mě přijatelnější než všechny ostatní možnosti...

12.dubna 2016
Jo, další článek obsahující pouze úryvky z rozepsaných článků. Já nějak nechci psát nic jinýho než podobný emo kecy. Nejsem teď moc aktivní. Ale vaše blogy čtu. Jen nekomentuji, jelikož dokud budou mé články takové jako ty všechny poslední, bude lepší, když si je přečte co nejmíň lidí.



Nikdy je nenechám sebrat to světlo z tvých očí

2. dubna 2016 v 20:17 | Amazonka |  kde skončí vše
9.března 2016
Zlomovej bod v mým posraným životě. To jseš ty. Jeden ze zlomových bodů, tolik si zase nefandi. Kdybys někdy viděl, jak tady kvůli tobě fňukám... Nedokážu se kvůli tobě zamilovat do ničeho novýho v mým životě. Věci, na který jsem se tolik těšila ke mě po tý přečkaný době už vůbec nepromlouvají. A to, co jsem považovala za ústřední bod mýho života (díkybohu že to nebyl člověk!) už pro mě taky nemá tu samou váhu jako dřív. Jsi tu pouze ty a hudba, co mi tě tolik připomíná.

24.března 2016
Stejně si myslím, že nejsi takovej, jakej chceš, aby si o tobě lidi mysleli, že jsi. Na druhou stranu jsem na tom já úplně stejně, takže ti asi ani nemám co vyčítat, že. Protože ta osoba v mý hlavě, co vypadá jako ty, ale nechová se tak, nemůže bejt jenom smyšlená... Nikdy nedopustím, abych byla zamilovaná do fiktivní osoby s tvým obličejem. Je mi k smrti blbě z toho hnusnýho pocitu, že už to tak asi je.
...Přiznávám, že se mi líbilo, když ke mě osoba A začala něco cítit... Moc lidí toho ke mě za můj život necítilo. (A tohle je jedna z mála vět, kterou myslím vážně a jenom zbytečně nedramatizuji realitu.) Proto mě trochu i zamrzelo, když se ten plamínek nejspíš tak nějak sám uhasil. Protože to, že někoho začnete tak brzo nudit, vám na sebevědomí moc nepřidá. Ale to je jenom ten můj věčnej pesimismus... Na druhou stranu je kurva dobře, že už je tomu konec, když přihlídneme k mé situaci s osobou B...

26.března 2016
Sere mě, že mě teď nebaví žádnej film ani seriál, kde by nebylo aspoň trochu toho romantickýho klišé. A to to dřív bývalo naopak.
...Každičká na první pohled zanedbatelná chvilička s tebou je teď to nejcennější, co mám. Nemůžu z toho spát. Nemůžu z toho snít ani nic jinýho. Ale v mý hlavě jsme toho zažili tolik. Mezitím co mi myslí šrotujou tóny moc vysoké na to, že zpívat je bez falzetu bylo očividně/ušislyšně špatné rozhodnotí. Melancholicky nenalazená kytara zní teoreticky docela poeticky, ale v praxi se mi k tomu nehodí, k tomuhle ne.

27.března 2016
...Proč nikdo z nich nemůže bejt tebou?
...Beru zpět, to co jsem říkala začátkem března. Začala jsem poslouchat novou skupinu, asi se dokážu i přes tebe zamilovat do něčeho novýho.

29. března 2016
Dneska jsem dokázala nejít za tvou přitomností i když jsem moc dobře věděla, že bych mohla opakovat to, co každý den. Dnešek je jinej... Myslím i na něco jinýho než na tebe. Ale rozhodla jsem se nedělat v tuhle chvíli ještě žádný uspěchaný závěry, protože všechno může bejt zase jinak.

- tři lidi jsem urazila a ty si teď myslí, že jsem píča
- jeden člověk mi dal silně najevo, že mě nemá rád (zřejmě protože jsem píča)
- udělala jsem nebo jsem řekla asi padesát věcí, kterých lituju, protože jsem se chovala jako píča
- ztrapnila jsem se a bojim se, že si teď o mě všichni myslí, že jsem píča
- byla jsem ukecaná, což je chvíli fajn, ale pak zjistím, že mluvím až moc a bojim se, že si teď o mě všichni myslí, že jsem píča co ještě ke všemu ani nezavře hubu a myslí si že je svýma kecama o sobě nějak zajímavá
- dva lidi mě ignorujou, protože si určitě myslí, že jsem píča

Divím si, že mi dokáze vadit tolik věcí naráz a to se ani jedna z nich netýká tebe.

Vykresluju se tu snad jako nějakej padlej anděl nebo co, ale ve skutečnosti jsem na lidi fakt docela zlá. A sobecká. Ví se to o mě a já s tím začnu něco dělat. Nikdy jsem nechtěla nikomu ublížit a jediný, díky čemu cítím trochu čistoty na duši je to, že si většinu těhle záležitostí uvědomuju a je mi to líto.

2.dubna 2016
Heh, ne poprvé jsem se na tebe podívala a zjistila, že ty se na mě taky díváš a usmíváš se. Ale byla bych dost naivní kdybych si myslela, že je v tom něco víc, než prostě ta trapnost z přítomnosti člověka, kterej na mě ještě nedávno sahal.
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.