Tesknoucí návštěvník z vesmíru

15. května 2016 v 19:34 | Amazonka |  patetická nálada
Opravdu nevím, co přesně si o tom mám myslet. Je to prostě dost odlišný od všech jinejch věcí, co jsem kdy napsala. Poprvý je v mý básni i nějakej příběh, ne jenom následky příběhu nezmíněnýho, zvracení pocitů do nějaký formy. Každopádně fakt snad neni jedinkrát, kdy bych ve svých patetických náladách nepoužila slovo "duše." Mám to slovo prostě ráda. Heh, tak si řekněme, že všechny tyhlety veršíky jednou dám do celku a celý to pojmenuju symbióza těla a duše. Nebo souznění těla a duše? Splynutí těla a duše? Něco podobnýho.

Skrývám se pod zemí, v studených sklepech,
v zrcátku vzpírám se vlastního zjevu,
upřeným pohledem vzhlížím se v střepech,
a ostřím přetrhám každičkou cévu.

Hlava bez porostu k spánku ulehá,
zavírám oči, dva černé vesmíry,
Hledám jen odpověď na svojí otázku:
"Proč strachu k duši mé každý podléhá?
Proč se mne lekáte? Uvnitř jsme stejní.
To pouze obličej vám podoben není."

Láska, jenž srdcem mi proudí, je ryzí,
v temnotě barva mi z kůže dál mizí.

Jsem pouze ze smutku nemocný sirotek,
prahnoucí po krásném lidském umění.
Snad jednou mohl bych pocítit dotek,
jiného živého, na Zemi místního,
co smutek můj v radost promění.

Paprsky hladí mne po celém těle,
ač živý, mrtvolný,
už nemusím tvářit se posmutněle,
jsem konečně volný!

Ruku v ruce s vysokým, kráčí člověk malý,
předlouhé vlásky, v nich mašle zdobená,
barvy tak ohnivé, že zdáli pálí,
jediný dotek přec nic neznamená.

Přicházím blíž, pokoušíc potěšit,
tesknoucí duši, tak prahnoucí, toužící,
nechtěl jsem nikoho vyděsit,
nikdy jsem nechtěl nikoho vyděsit,
jen strhat ten pocit,
pro mne tak soužící.

Čas spěchal k hodině polední,
v události, co jsem nezamýšlel,
to, co mé ucho zaslechlo poslední,
byl dětský křik, pak výstřel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Antia Antia | Web | 16. května 2016 v 11:01 | Reagovat

Duši používám taky často.

2 Niemand Niemand | Web | 16. května 2016 v 22:19 | Reagovat

Duše sou na hovno, dělaj z lidí ten hnus, co často sou. Ale pravda, taky je to můj oblíbenej pojem, jakoby se jím dalo nahradit něco, co člověk moc neumí pochopit.

3 smartly smartly | Web | 8. ledna 2017 v 21:50 | Reagovat

Je to nádherné a smutné, aj ako príbeh, aj metaforicky. Niekedy si myslím, že by bolo na svete lepšie, keby ľudia chodili so zaviazanými očami...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.