Červen 2016

Zatím

18. června 2016 v 9:53 | Amazonka
Konec? Ne.

Ještě se shledáme. Až mi tohle místo zase začne chybět.

Jakpak se cítíte na stupnici od jedné do deseti?

3. června 2016 v 18:53 | Amazonka |  pouvažování
Jestlipak jste, lidičky, věděli, že když do vyhledávání na tumblr zadáte něco jako "suicide," "noose," nebo prostě něco na takovou sebevražednější notu, zeptá se vás to, jestli je s váma všechno v pohodě a tak? Taky laskavě přihodí pár odkazů, co by vám třeba mohli v boji proti těmhle myšlenkám pomoct. Přišlo mi to docela zajímavý. A takhle jsem se dostala ke stránce, kde vám daj nějakýho rádoby fajn týpka, kterej si s váma má dát važnou chvilku, kdy bude trpět vaše sebevražedný kecy. Jednoduše řečeno, chatujete s člověkem, kterýho vůbec neznáte a svěřujete se mu.

Hned na začátek musím vážně podotknout, že i když to všichni dělají dobrovolně, docela jich lituju, protože já být na jejich místě, poslouchat tohle by mě asi dostalo do hrobu dřív než by to se sebou stihli udělat ti, kterým mám já pomoct. Možná nedostatek empatie. Nevím.

U mýho týpka jsem strávila hodinu a dvacet minut. Začalo to představením, jak se cítíš a tak. Celou dobu mi v podstatě stále jenom dokola opakoval, že procházím těžkým obdobím a že jsem silná, protože jsem přišla a blablabla. Když už bylo vidět, že nemá co dál psát (chápu, že je docela těžký udržet konverzaci tohohle typu, navíc se mnou, která jsem mu na odstavce -plný keců- vždycky odpověděla jednou větou), začal mi posílat různý odkazy na jiný stránky. V tu chvíli mě napadlo jenom: "Myslí to sakra vážně?" Prostě už z něho bylo cítit, že mu přijde, že bych měla asi vypadnout.

Hlavně neustále opakoval, že bych se měla někomu svěřit, někomu koho znám, jakoby mu asi nedošlo, že kdybych někoho takovýho měla, asi bych se nepřipojovala na tyhle depresivní stránky. Jenom se mě snažil přesvědčit o tom, že bych to prostě měla udělat.

Nevěřím, že tohle kdy komu pomohlo.

Tak jsem se rozhodla konverzaci trochu rozjet. Začala jsem se ho ptát já. Vůbec nevím, co jsem od toho očekávala, ale z těch jeho blábolů jsem potřebovala něco na odreagování. To nakonec vypadalo asi nějak takhle...

"Můžu mít otázku?"
"Jasně, bez problému!"
"Chtěl si se někdy zabít?"
...Teď odstavec o tom, že to vypadá, jakobych se snažila přijít na to, zda jsou mé pocity normální a tak...
"Odpověz mi, prosím."
"Nemůžu mluvit za všechny, ale podle mě se každý dostaneme do bodu, kdy začneme přemýšlet o důvodu, proč jsme tady." Pak něco s depresí a že nás to dostane do situace, kdy už nebudeme moct jít dál. Prostě něco úplně mimo téma. Ale tak dobře, týpek o tom nechce mluvit, tak mu dám ty jeho otázky o tom, proč jsme tady.

"Věříš v boha?"
Tady už si nepamatuju co přesně napsal, ale neodpověděl mi a končilo to tím, že je z naší konverzace vidět, že mám velkou mysl a že je ve mě velká zvědavost a mám světu co nabídnout nebo něco na ten způsob. Prostě mi asi tak nějak lez do prdele, abych mu dala pokoj.
"Ale bůh nemá rád sebevrahy."
No a teď byl úplně v háji.

A tak jsem si myslela, že tyhle konverzace může ukončit jenom ten zpovídanej, ale ono asi ne. Poslední věty vypadaly zhruba takhle...

"Nemáš zač a pamatuj, že se máš opatrovat."
"Pamatuj, že 'nevím' je furt lepší než vyhýbání se odpovědi."
A pak nápis, že rádoby fajn týpek se odpojil. Škoda, mohla bejt alespoň sranda.
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.