14 měsíců

20. října 2016 v 19:25 | Amazonka |  kde skončí vše
Dobře, mám v podstatě ráda sny, hrozně mě zajímá, jak to vlastně ve spánku v našich hlavách funguje a jak si jednotlivé sny vysvětlit. Vždycky jsem věřila, že pokud nepředpovídají budoucnost, tak mají alespoň s naším životem společného více než osoby a předměty, o kterých sníme. Že se nám náš sen tím, že se nám zdá, snaží něco povědět, něco důležitého, čeho bychom měli, pokud možno, využít. Každopádně teď hluboce doufám, že jsem jenom moc naivní, důvěřivá, třeba i blbá, hlavně ať to není pravda! Protože se mi zdál velice zvláštní sen a vůbec nevím, co si o tom všem mám myslet a jak s tím naložit.

Začalo to tím, jak koukám na svůj stůl, který je naprosto zaplněný kaktusy. Vůbec to s tím nemá co společného, ale jde prostě o to, že koukat na ten stůl a na tu spoustu, spoustu kaktusů, bylo strašně fajn a v pohodě, v podstatě v porovnání s tím, co přišlo později, nejlepší pocit na světě. Nevím jak, najednou stojím v lese a u mě je jeden o dva roky starší kluk, se kterým jsem chodívala do školy a když jsem byla v šestý a on v osmý třídě, dělal si ze mně pořád prdel a já z toho byla dost slušně v háji. Různě jsem se mu vyhýbala, protože mě vždycky ztrapňoval a nebyl to příjemnej zážitek. (Ale žádná šikana nebo tak, myslím, že ani nevěděl, že si to tak beru.)

No a přesně tenhle kluk mě v tom snu jistým způsobem... přitahoval? Stydím se to až napsat, jelikož v tuhle chvíli mi to přijde naprosto nejvíc nereálná a nechutná záležitost. Povídali jsme si spolu jako dva ztracený romantici, prostě sladký zamilovaný řečičky. Pak jsme se zase ocitli na nějaké lodi a mně se vyhrnovala sukně a... a... bože!

První, na co jsem myslela, když jsem se z toho všeho probudila, byl hrozně divný pocit, jako bych se právě dopustila strašné nevěry vůči osobě C. A to mezi nám nikdy nebylo víc než to, že na mě sahal a já dělala, že se mi to nelíbí. (To bylo aspoň doopravdy.) Já to už vážně nechápu. Jak mě může přitahovat někdo tak rozdílný, někdo pro mě přímo rizikový a nevhodný jako osoba C? Proč se kvůli němu cítím tak hrozně zavázaná? Proč, když se mi jenom zdá dost nechutně romantickej sen o osobě, kterou jsem léta nenáviděla, mám neskutečnej pocit viny?

Hlavně mě dostává ten neskutečnej paradox, když jsem ještě na blog psala, že mi přijde zvláštní, jak na něj poslední dobou tak myslím, ale že to určitě hned přejde. Jo, to bylo před čtrnácti měsíci. Čtrnáct měsíců a každý den z toho je tvořenej nejvíc z myšlenek na tu jednu osobu. Mrhám čas? Asi jo. Ale já za to nemůžu. To hormony, nebo co. Uronila jsem pár kýblů slz, padlo trochu krve, smyšlenejch příběhů o nás dvou už mám tak na 5 románů. A kde jsem teď? Úplně na stejným místě, jako před čtrnácti měsíci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cíťa Cíťa | Web | 20. října 2016 v 22:40 | Reagovat

sentimentální řečičky, ještě nebývaj celým aktem, stejně jako sny nejsou realitou. jinak bych už byla mrtvá ve výtazích, sklepích a rozlámaná pod schody stejně jako znásilněná bláznem a svlečená do morku kostí.

jinak tento smutný žár planoucího srdce je opravdu na románové dějství... jak trpce musí milující trpět, zatímco necitové se jen dívají.

2 cameosvatican cameosvatican | 29. října 2016 v 10:36 | Reagovat

aj ja si myslím, že sny niečo znamenajú
už len preto, že sa tvoria v podvedomí a že sa tvoria bez toho aby sme ich vedome ovplyvňovali
nájsť ale ich zmysel je asi fest ťažké
a myslím, že aj keby to bolo plytvanie časom alebo niečo podobné, tak to patrí k veku/životu/niečomu takému

3 zora zora | Web | 29. října 2016 v 11:18 | Reagovat

cas je bud linearni nebo cyklickej, no a nebo je cas jenom jeden zkurvenej bod ke kterymu jsi privazana retezem z hormonu, a to je docela na picu.

hlavne ze alespon ve snech mas i nekoho jinyho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.