Snaha o poezii

9. října 2016 v 7:37 | Amazonka |  patetická nálada
snaha o poezii
je intenzivní
a tvoje HIV
pozitivní
kdo mi srdce čmajz
za to dostal AIDS
hahaha.

Básník ze mě nebude, ale přece jen mě trochu tíží to vědomí, že kdysi jsem uměla napsat pár špatnejch veršů a považovat to za hotový. To se mi teď jeví jako dost nedosažitelnej cíl.

Všímám si toho jenom já, nebo opravdu strašně často měním svůj styl psaní? Mám tu pár článků, ve kterejch zním, jako bych utekla z devatenáctýho století, ale někdy zas píšu jako nějakej rádoby filozof, co toho jako ví o životě hrozně moc, nebo si to alespoň myslí. Nějak se nedokážu rozhodnout, co z toho je pro mě hodnotnější. Ale ono to stejně nejspíš obojí skončí tak nějak plus mínus na bodu nula. Ale o tom jsem mluvit nechtěla.

Jaká díla patří mezi vaše nejbližší, co se literatury týče? Sice toho mám teď na mým seznamu víc než dost, ale místo se tam ještě vejde (protože všechno jde, když se chce, že) a já bych moc chtěla, abych k vám tímto prostřednictvím měla o něco málo blíže.

No a to je vlastně všechno, co jsem vám chtěla. Díky.

Jo, a kdyby někomu bylo smutno a toužil si popsat, napište mi na amazonkalol@seznam.cz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 9. října 2016 v 12:46 | Reagovat

Myslím, že je běžné měnit styl psaní ... odráží se v tom totiž aktuální nálada. Já mám ze svých posledních článků pocit, že jsou spíše jalové, bez humoru a bez takové té zajímavé jiskry, a to proto, že mi začala škola a už od prvního týdne s ní mám trable. :D Ach jo.

Tvá snaha o poezii je velmi originální :D

Zrovna včera jsem se s jedním kámošem, co přišel na návštěvu, bavila o knížkách .. a zjistila jsem, že vůbec nečtu. Ne proto, že bych nechtěla a číst mě nebavilo, ale proto, že mám na knihy nějakou smůlu a nedokážu se do žádné pořádně začíst. A co je nejhorší, u mě se evidentně nemění podle nálady jen styl psaní, ale také chuť číst určitý styl psaní :D Takže zatímco jednou jsou mou oblíbenou knihou Běsi od Dostojevského, podruhé už je to jen šíleně primitivně psaná akční Divergence od Rothové. :D

2 Cíťa Cíťa | Web | 9. října 2016 v 13:57 | Reagovat

Já střídám psaní mezi starou prcálnicí, malou zamilovanou holkou, depresivní teenkou anebo čarodějnicí z pekla. Někdo má prosté víc osobností, heh.
Nejoblíbenější kniha by mohla být Vyhoďme ho z kola ven (Ken
Kesey), Alchymista (Paulo Coelho), Kafka na pobřeží (Murakami) a poslední Lolita od Nabokova. Oblíbení spisovatelé jsou ještě Kundera, Otčenášek, Ota Pavel, Hrabal, Kafka a tak dále. Je toho docela hodně :D.
A jinak ti určitě písnu na tu tvojí fajnovou e-mail adresu :))

3 Tess Tess | Web | 10. října 2016 v 22:31 | Reagovat

Mě se těch pár veršů líbí, moc.
Vím jak to myslíš, podle mě je to hodně tím, že nemáme ucelený osobnosti, každej sme tak trochu nakrojenej a každej kousek je jinej. A my se projevujem jinak. Záleží na náladě, prostředí. takže je to uplně normální a uplně v pohodě. A psát jak z 19. století je cool.
Já osobně jsem velká srdcařka co se týče série o Harrym Potterovi. Ale když se dostaneme k těm 'dospělejším' dílům rozhodně je to Na západní frontě klid (Remarque), Osamělost prvočísel (Giordano), Muži, kteří nenávidí ženy (Larsson) nebo Drž mě pevně, miluj mě zlehka (Fulghum). Ale je toho spousty, moje databáze by mohla vyprávět, hah.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.