Únor 2017

Paradox

20. února 2017 v 17:06 | Amazonka |  kde skončí vše
Dnes jsem potkala osobu C. Procházeli jsme kolem sebe a mě se v hlavě začali točit všemožný myšlenky a fiktivní scénáře, který přichází vždycky společně s uvědoměním jeho přítomnosti blízko mého těla a duše. Omylem jsme se vzájemně dotkli nohou, jenom tak úplně lehce a rychle. To byl zážitek, panečku. V tu chvíli mě tak nějak napadlo, že bych sem mohla něco napsat. Přece jenom, poslední dobou jsem chodívám vylévat obsah svého srdce, nebo spíš vynášet odpadky svého srdce, víc než ojediněle.

Jelikož si teď procházím jakousi vnitřní prázdnotou, o které jsem psala v minulém článku, nejsem si ohledně mého vztahu s ním tak docela jistá. Každopádně, už to (díkybohu?) není, co bývalo. Nejsem ani v nejmenším schopna vůbec popsat, jak se cítím. Protože já se nijak necítím. Vážně. Ale zase na to, abych se označila za bezcitnou, zdvihla prostředníčky a šla si poklidně pro něco k jídlu nebo třeba něco zapálit, toho cítím až přespříliš. Takže co vlastně cítím? Nevím. Všechno. Nic.

On je se svojí holkou evidentně šťastnej a já stejně od začátku veděla, že pro sebe nejsme stvořený a že by nám to neklapalo. Takže proč se rozrušovat, že ano. Jenomže i když jsem si těch všech záležitostí byla naprosto vědoma, mysl sfetovaná něčím jako je zamilovanost se prostě takovýma pravidlama řídit neumí. Nezvládne to, i když je zná. To zní jako něco, co by si napsala třináctiletá holka k profilovce, ale nevadí. Stejně je to tak. Láska vytváří strašně nerozluštitelný paradoxy. A to je dost na píču.

Ve škole jsem zase hrozně moc pozadu a hrozně bych to chtěla dohnat, jenomže pro to jednoduše nejsem schopna nic udělat. A nějak už nevím, co mám celý dny dělat, i když toho mám na plánu fakt hodně. A to si nejde přikázat! Chci toho přečíst tolik, že mi to vydrží snad do konce života, existuje spousta alb, co bych si ještě chtěla poslechnout, ale nějak to nedokážu zrovna teď, a v jiném "teď" to taky nezvládnu. Měla bych hrát na kytaru, ale když se jí dotknu, nic to ve mě nevyvolá. Neobohacuji se. Nestrádám. Prostě přežívám.

Ta zamilovanost mě kompletně vyčerpala.

Prázdná duše

11. února 2017 v 11:59 | Amazonka |  kde skončí vše
Zasáhlo mě to. Hluboce. Jako facka. Jako blesk. Jako parte. Asi mi všechno mělo dojít o moc dřív, ale nestalo se tak. Což je zároveň dost smutná záležitost, ale na druhou stranu mi to nemuselo dojít taky ještě o dost déle a dokážu si tedy představit i o dost horší situace, ve kterých by mě tohle mohlo zastihnout. Takže je možná nejlepší varianta, že se tak stalo práve v tomhle období. Těžko říct. Těžko říct. Možná by bylo úplně nejlepší, kdybych se to nedozvěděla nikdy, ale v tom případě by byl celý můj život jedna velká lež. Jenomže... Co oči nevidí, srdce nebolí.

Abych se tedy dostala k tomu, co se vlastně stalo, nezbývá mi, než to prostě napsat teď a tady. Z mé duše byl odebrán všechen obsah. Kompletně. Nejsem si teď jistá naprosto ničím.

...

Než se narodí dítě, předchází tomu spoustu věcí. Tomu asi rozumíte. Dvě duše splynutím stvoří jinou duši. A ta začíná od začátku. Je to víceméně prázdná duše. Která teprve čeká na to, než se začne postupně naplňovat.

Můj vnitřní svět se naplnil rozličnými věcmi. Některé z nich, o kterých jsem byla skálopevně přesvědčená. Měla jsem nějaké ponětí o své osobnosti. Alespoň minimální. Nějaký základ toho vědomí, kdo vlastně jsem. Nebylo toho moc. Věděla jsem to. Jenomže teď už nemám vůbec nic.

Nevím, kdy se to stalo a jak, ale momentálně jsem dětská duše, která začíná v sedmnácti letech svou vlastní cestu naprosto od začátku.

Nemám na nic talent. Vážně ne. Nevím, jestli stále miluji osobu C. Ale spíš ne. Nejsem hezká a nikdo mě ani moc nemá rád. Nevím, co chci v budoucnosti dělat, jelikož na nic nejsem moc dobrá. Nevím, jestli jsem cholerik nebo flegmatik, melancholik nebo sangvinik. Nevím, jestli jsem introvert nebo extrovert. Nevím zkrátka vůbec nic. Žádná Amazonka prostě neexistuje. Je to prázdná duše.

Nic v ní už nezbylo. Všechno se někam ztratilo.
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.