Paradox

20. února 2017 v 17:06 | Amazonka |  kde skončí vše
Dnes jsem potkala osobu C. Procházeli jsme kolem sebe a mě se v hlavě začali točit všemožný myšlenky a fiktivní scénáře, který přichází vždycky společně s uvědoměním jeho přítomnosti blízko mého těla a duše. Omylem jsme se vzájemně dotkli nohou, jenom tak úplně lehce a rychle. To byl zážitek, panečku. V tu chvíli mě tak nějak napadlo, že bych sem mohla něco napsat. Přece jenom, poslední dobou jsem chodívám vylévat obsah svého srdce, nebo spíš vynášet odpadky svého srdce, víc než ojediněle.

Jelikož si teď procházím jakousi vnitřní prázdnotou, o které jsem psala v minulém článku, nejsem si ohledně mého vztahu s ním tak docela jistá. Každopádně, už to (díkybohu?) není, co bývalo. Nejsem ani v nejmenším schopna vůbec popsat, jak se cítím. Protože já se nijak necítím. Vážně. Ale zase na to, abych se označila za bezcitnou, zdvihla prostředníčky a šla si poklidně pro něco k jídlu nebo třeba něco zapálit, toho cítím až přespříliš. Takže co vlastně cítím? Nevím. Všechno. Nic.

On je se svojí holkou evidentně šťastnej a já stejně od začátku veděla, že pro sebe nejsme stvořený a že by nám to neklapalo. Takže proč se rozrušovat, že ano. Jenomže i když jsem si těch všech záležitostí byla naprosto vědoma, mysl sfetovaná něčím jako je zamilovanost se prostě takovýma pravidlama řídit neumí. Nezvládne to, i když je zná. To zní jako něco, co by si napsala třináctiletá holka k profilovce, ale nevadí. Stejně je to tak. Láska vytváří strašně nerozluštitelný paradoxy. A to je dost na píču.

Ve škole jsem zase hrozně moc pozadu a hrozně bych to chtěla dohnat, jenomže pro to jednoduše nejsem schopna nic udělat. A nějak už nevím, co mám celý dny dělat, i když toho mám na plánu fakt hodně. A to si nejde přikázat! Chci toho přečíst tolik, že mi to vydrží snad do konce života, existuje spousta alb, co bych si ještě chtěla poslechnout, ale nějak to nedokážu zrovna teď, a v jiném "teď" to taky nezvládnu. Měla bych hrát na kytaru, ale když se jí dotknu, nic to ve mě nevyvolá. Neobohacuji se. Nestrádám. Prostě přežívám.

Ta zamilovanost mě kompletně vyčerpala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 smartly smartly | Web | 23. února 2017 v 23:12 | Reagovat

To je naprosto v poriadku, láska a vyčerpanosť sú proste iba dve strany tej istej mince. Nemožno ich oddeliť a navždy požívať iba jednu :)
Mám to s gitarou podobne. Od istej doby nerobím pokrok. A to človeka nenormálne demotivuje! Máš niekoho, s kým by si to hecla?:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.