Starý věci, starý články, vzpomínky, nostalgie a tak celkově se mi stýská

4. března 2017 v 14:31 | Amazonka |  kde skončí vše
Alias pro mě hrozně důležitej článek. Nevím proč, ale psát tohle mi fakt něco dodalo.

Nic okolo mě se nepohybuje. Nebo spíše naopak. Všechno kolem se pohybuje, kromě mě. Nějak jsem se zasekla uprostřed nevím čeho, neznám cestu tam ani zpátky, nemám ponětí o tom, kde je nahoře nebo dole, nebo jestli něco takovýho ještě vůbec existuje. Vím jedno. Existuju. A dál? Vlastně ani nic. Nejspíš si budu muset najít cestu k tomu, abych si dokázala vystačit pouze s tímto jedním faktem. Ale na tom jsem moc chtivá. Na cokoliv se mě zeptáte, nebudu vědět. Nic mi totiž nedává smysl. Nic. Nic.

A uprostřed tohohle neurčitýho zmatku v mý hlavě jsem začala přemýšlet nad tím, co bylo dřív a takový věci. Šílená nostalgie, to vám teda povím. Pročítala jsem si starý články, s tím že nejstarší z nich jsou tu nějaký necelý dva roky a já postupně zjišťuju, že jsem byla opravdu pořádnej kencr, nebo spíš ještě jsem. Je to docela sranda. Jo a taky jsem byla fakt hrozně vtipná malá Amazoněnka. To už teda spíš nejsem.

Každopádně musíte si fakt zpětně přečíst jeden můj hrozně vtipnej článek, ve kterým povídám o tom, jak strašně brečím a takový věci, ale je to hrozně tajný a nemůžu vám rozhodně povědět proč se najednou ve mně hromadí tolik emocí. Tak teď říkám, že se mi hrozně líbil jeden zpěvák a já brečela, protože mi došlo, že s ním nikdy nebudu. Tomu se říká zoufalost. Omlouvám se všem, co mi psali hezký věci do komentářů, protože jste fakt moc hodný, ale tohle je plýtvání empatií. Můj bože, já tenhle článek fakt miluju. Vážně. Bez jakékoliv stopy ironie.

A od tý doby? Žádný změna, žadnej vývoj kupřed, všecho je stejný. Dokážu si představit, že bych se kvůli takové volovině rozbrečela klidně i teď. Ale místo takovýho skvělýho článku bych nejspíš psala o tom, jak se chci zabít a už sahám po žiletce. Takže vlastně něco málo se možná změnilo. Něco se z mojí osobnosti vytratilo. Ztrácím sebe stále víc a víc. Vždycky se zdá, že už začínám registrovat to něco, po čem toužím celý život, po mém vlastním já, ale vždy se zase ztratím. Ještě hůře, než kdy dřív. Je to na nic. Fakt že jo.

Jediný, co mi nějakým přehledným způsobem mapuje život je to, co poslouchám. To se mění a vyvíjí. A já si stím spojuju různý události, co se v tom období děly.

Ale Amazonka live, ve skutečným světě se skutečnýma lidma, je teď mnohem otevřenější. O to míň teď píšu sem, na tuhle temnou část internetu s váma, lidma, co neexistujou. Nebo spíš lidma co existujou vydávající se za lidi, co neexistujou. Nebo ne? Já to tak mám. Ale nechci vás kvůli tomu házet do pytle společně se mnou, žeano.

Ráda bych se ještě vrátila ke všem osobám, co jsem na svém blogu kdy označila písmenkem. Začneme tedy u osoby A. Osoba A mě nějakým způsobem přitahovala tak dva roky, ale jenom tak trochu. Chvíli to vypadalo i oboustranně, jenomže z toho nic nebylo a já bych stejně ani nechtěla, ani v tu dobu. Po celou tu dobu, kdy se náš vztah vyvíjel všemožnými směry jsem nějak stále tušila, že i když to je opravdový, není to opravdový dost. Každopádně když jsme se loučili a já nějak žila v domnění, že se už nejspíš nikdy neuvidíme, bylo mi to hodně líto a říkala jsem si, jak jsem blbá, že jsem do toho nešla. Že všechno mohlo být jinak, kdybychom oba nebyli introvertní telata. S odstupem času? Vídáme se stále a je mi to docela fuk. Teď mě navíc i dost zklamal. Nevím, nic necítím.

Osoba B má holku, se kterou mu to docela sluší, i když si myslím, že jim to nevydrží. Ale je mi to taky asi dost jedno. Mám ho ráda, fakt že jo, ale spíš jako kamaráda. Když jsem v jeho blízkosti, tak se od něj sice nedokážu odtrhnout, ale k něčemu jinýmu než vzájemnýmu flirtování nedochází. I když má holku. Ale vážně to bereme spíš kamarádsky. Upřímně je mi líto, že se v budoucnosti asi moc vídat nebudeme. Svět je na nic.

O osobě C tu toho bylo strašně, strašně moc. Trvalo to asi 14 měsíců, myslím. Byla to největší zamilovanost v mým životě. Byla. Ale už nic není. Zůstává ve mě stále ten pocit, že na něj musím civět, když jsme v jedné místnosti, ale nic dál. Možná si jenom moje tělo a veškerá má existence od něj dává jenom pauzu, neříkám že to není možný, ale nějak cítím, že už je to definitivní. Postupně to prostě vyprchá. Ty kráso, fakt jsem netušila, že vydržím bejt tak dlouho zamilovaná jako blázen. Jenom mě štve, že do jeho období jsem vložila spoustu dobrý hudby, kterou už teď nějak nemůžu poslouchat, protože mi ho připomíná. A to už prostě není ono.

Osobu D jsem tu tak jako lehce naznačila a o tom asi není třeba nic psát. Prostě absolutně nic. Vážně.

Ale... Dobře, dobře, jsem fakt zrůdná bytost, ale jak postupně mizí city k osobě C, začíná se postupně projevovat osoba, kterou vytvářím právě teď a dávám jí písmenko E. Ale můžeme mu říkat třeba Eman. Eman mi strašně chybí, jsem blbá kráva a myslím, že se k sobě hodíme jako jsem si to ještě o někom nemyslela. (S osobou C jsem si to třeba nemyslela vůbec). Ale tohle by fungovalo, já to vím. A mám ho moc ráda. Možná to spíš rozvedu někdy jindy... Už moc melu. Každopádně přesně 10. ledna 2016 jsem Emanovi nechala tady na blogu vzkaz bez adresátu. A jednička bylo pro něj. A v co se to nakonec vyvinulo!

Jsem prostě hloupoučká, ale možná to někomu bude připadat roztomilé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cíťa Cíťa | Web | 4. března 2017 v 22:53 | Reagovat

Lásky dívek jsou nekonečný, ne-li věčný, stejně jako trapnost mládí ;)

2 Invisible H Invisible H | Web | 21. března 2017 v 23:09 | Reagovat

Fakt se cítím stejně. Brečím kvůli všemu, jen s těma zpěváka už jsem si tak nějak zvykla, to už mě tak nebere.
Naposledy to bylo spíš štěstím, když jsem konečně viděla mou oblíbenou kapelu You Me At Six naživo - rozbrečela jsem se tam asi 5x :D Jsem zamilovaná do zpěvákových zubů (a to vážně!http://static.tumblr.com/wt1czfj/vYUm44fw5/tumblr_m3ygfjf1dy1rvdqlio1_500.gif) a teď, když jsem viděla na živo jeho ďolíčky ve tvářích, tak se pomalu roztékám.. ach, to je láska :D má jediná (z mnoha dalších členů kapel) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.