Duben 2017

Lékaři uznali chybu a tak mě vykopali a vykopli z vlastního hrobu

24. dubna 2017 v 23:02 | Zaběhlá srnka |  kde skončí vše
Kdybych v sobě měla špetku sexappealu, byla bych děvka nebo minimálně velice promiskuitní existence. A to jsem se dřív bála, že jsem frigidní. Moje okolí si to třeba myslí doteď. (Pravila panna)

Mám se o moc lépe, fakt. Alespoň si teď nepřipadám tak zdeprimovaně. Sebevražedný myšlenky žádný. Srdce mi tluče, jizvy se hojí zoufale pomalu a pod hrudí mi s bolestivým pálením přežívá pár dojebaných plic. Viditelné dno prasátka značí ještě o jedno dno navíc. Můj vlastní odraz v zrcadle při pohledu na mě pláče, tak jsem sebenenávist akceptovala jako součást svého charakteru. Dřímá ve mě duše, která prahne po lásce. Jenomže to nejsem schopná poskytnout ani já sama. Tak jak by mě vlastně někdo mohl mít rád?
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.