Ale doufat můžu

17. října 2017 v 16:04 | Amazonka |  kde skončí vše
Pořád to bolí. Pořád vzpomínám na tvoje doteky, na tvoje rysy v té andělské tváři. Stýská se mi po přítomnosti toho nádherného těla vedle mě. Bolí to. Fakt to bolí. Letmý pohledy, kterým už dávno schází úsměv, mi prostě nestačí. Imaginární scénáře v mý hlavě pomalu bourají hranici mezi snem a skutečností. Jen ty pocity jsou víc než skutečný. Nemůžu si být ničím jistá.

Ale doufat můžu.

Připadá mi, že miluji jako muž.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.