Listopad 2017

už mě to zas nebere

29. listopadu 2017 v 21:03 | Amazonka
Tvoje oči

Mračna, jenž loví mě ve dne i v noci,
poutají duši mou, mají nás v moci.
Studny, jenž pohltí slunce i měsíc,
drásají srdce mé na střípků tisíc.
Radost však zahalí, než smutek spíše,
marné je hledání úkrytu, skrýše.
Marné je bránit se božímu trestu,
oči tvé najdou si k očím mým cestu.
V údolí, kam vejít záře se bojí,
vidím já duše, co v jedno se pojí.
V údolí, které je mlze zlé domovem,
nohy mé stanou se přestuhlým olovem.
V údolí, jenž pohled nevrátí zpátky,
stojí chrám, opodál, chrám zchřadlé lásky.
Tam se já schovávám, před lovem tvým,
před lovem nikdy nekončícím.

stejně se mi to líbí nejvíc ze všeho, co jsem kdy stvořila
já zas nevím co se sebou
Ať už si tohle čte kdokoliv, je to moc bezva člověk/troll/poník/mořská panna.